Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Výstavní příprava

Výstavy psů jsou soutěžemi, které slouží k celkové prezentaci plemene, vzájemnému porovnání úrovně jeho jedinců a v neposlední řadě k představení našeho vlastního pejska. Výstavy jsou v principu společenskou událostí a tak by se k ním také mělo přistupovat. Měly by být nedílnou součástí kynologického dění, kdy mimo vlastního aktu vystavení zvířat je dána možnost k návázání kontaktů mezi chovateli, vzájemné výměně zkušeností a informací. Pro naše plemeno a vesměs pro všechna společenská plemena, u kterých nepřichází v úvahu pracovní či sportovní využití mají výstavy zvláštní význam v tom, že jsou vlastně jedinou možností jejich zapojení do široké kynologické činnosti. Při stanovení podmínek chovnosti pro plemeno pekinéz v celé ČR je podmínkou účast alespoň na jedné výstavě. Účast psů na výstavách upravuje výstavní řád ČMKU a umožňuje nám účastnit se výstav s pejskem od půl roku jeho věku. Pro uznání chovnosti jsou však směrodatná výstavní ocenění buď ze třídy mladých /9-18 měsíců věku/, nebo třídy otevřené /od l5 měsíců výše/. Protože výstavnictví se týká všech, kdo se chtějí věnovat čistokrevnému chovu pekinézů, pak je nutno shrnout určitá pravidla a zákonitosti této činnosti tak, aby zejména těm, kdo začínají, nebo těm, kteří se této činnosti nevěnují tak intenzivě, byla ku pomoci.
Cílem každého vystavovatele je získat pro svého psa co nejlepší ocenění a k tomu musíme směřovat veškerou výstavní přípravu. Ta spočívá ve dvou základních oblastech. Jednou je vzájemný kontakt vystavovatele psa a s tím související ovladatelnost psa a tou druhou exteriér psa a jeho úprava.
Hodnocení exteriéru psa probíhá ve výstavním kruhu jednak v pohybu a jednak ve statickém postoji. Proto, aby se pes dobře předvedl v pohybu, musí zcela spolehlivě chodit ma vodítku, a to při naší levé noze. Tato, pro jiná plemena a vůbec pro všechny psy naprostá samozřejmost, je u našeho plemene velmi podceňovaná a dokonce se i najdou chovatelé schopni zastávat názor, že pekinéz je plemeno, které na vodítku chodit nemusí. Stejně tak s rezervou je nutno brát chovatele, který má svého psa poprve vůbec mimo domov, přijede na výstavu, dá psovi vodítko a chlubí se, že jeho pes je talent, který okamžitě a perfektně chodí na vodítku. Bohužel, tento pes je ve skutečnosti tak stresován neznámým prostředím, že se drží svého majitele bez ohledu na to, jestli má vodítko, či nikoliv. Zkrátka návyk na vodítko se musí stát tak automatickým jako to, že pes na sebe nechá sáhnout cizí osobu a nechá si prohlédnout chrup. S pekinézem ve výstavním kruhu chodíme pomalu a plynule, aby vynikla jeho důstojná chůze. Směr našeho pohybu se řídí zpravidla pokyny rozhodčího. U většiny zvířat nebývá problém při chůzi po obvodu kruhu, ale nedostatky v ovladatelnosti se ve většině projeví při chůzi po diagonále kdy je individuálně posouzována pohybová mechanika.
Statické hodnocení vyžaduje, aby pes setrval v klidu, ve výstavním postoji, eventuálně se nechal posuzovatelem prohmatat, což je u posuzování tohoto plemene při množství srsti nezbytné a dal i při této příležitosti najevo vyrovananost a nadhled. Protože je ve většině statické posuzování prováděno na posuzovacím stole je zároveň nezbytné, aby pes byl navyklý na výšku, čehož nejsnáze dosáhneme tak, že od štěněte psa češeme a upravujeme na stole, nebo na jakémkoli vyvýšeném místě.
Celý tento akt přípravy prezentace v kruhu nemá u nás specifický název, a tak se používá z němčiny převzatého a vžitého "Ringtreining". Všichni zkušení vystavovatelé mu věnují nesmírnou pozornost protože vědí, že správné vystavení psa je základem jeho úspěchu. V řadě zahraničních klubů členové dokonce organizují víkendy, kdy se sejdou na určitém místě, simulují podmínky výstavy a intenzivně se svými psy v tomto směru pracují. Výsledky jsou posléze evidentní. Při sebelepším vedení psa však nemůžeme očekávat, že hned na první výstavě se pes předvede dle našich představ. Zvláště u mladých zvířat musíme počítat s tím, že výstavu berou jako zábavu, jsou plni nových zážitků, které je natolik rozptýlí, že námi upevňované návyky právě v tu nejméně vhodnou chvíli selžou. Je to však pouze otázka návyku na nové prostředí a většinou na dalších výstavách se pejsek již zklidní a lépe reaguje na podněty z naší strany. Je ideální, pokud se naskytne příležitost navštívit výstavu psů ještě předtím, než poprve svého psa vystavujeme, vzít ho s sebou a seznámit ho mimo výstavní kruh s atmosferou výstavy. Pokud se nám tato šance nenaskytne, je velmi rozumné, zvláště pro začínajícího vystavovatele, zvolit pro úvodní prezentaci psa výstavy menší svým významem i rozsahem (oblastní, krajské).
Velmi náročnou záležitostí, vyžadující značnou praxi, zručnost a určitou dávku estetického cítění je úprava srsti pekinéze, jejimž cílem je dotvoření psa k ideálu standardu. Nesmírně důležitá je kvalita srsti v době konání výstavy a naší snahou musí být, aby pes byl v ideální formě, tj. plně v srsti. Jakýkoliv stupeň výměny srsti, markantně mění exteriér psa a je vždy jen cestou k jeho horšímu ocenění.
Při vlastní úpravě srsti předpokládáme, že jsme psa přivezli na výstavu již připraveného, tj. dokonale čistého a pročesaného. Na místě se pak věnujeme už jen prokartáčování srsti a vytvoření žádoucího tvaru psa, tj. takového, který nejlépe dotváří jeho exteriér k obrazu standardu, zejména límec, ušní závěsy, kalhotky a ocas, který tvoří největší ozdobu psa. Na výstavě pročesáváme srst proti směru jejího růstu aby byla co nejvíce nadýchaná, nadzvedáváme jí zespoda, ale netupírujeme, srst se tím velice zacuchává a nepůsobí přirozeně. Soustřeďme se tedy na úpravu jednotlivých partií:
l. Hlava: Srst na hlavě, bytˇ je krátká, češeme vždy hladce dozadu a do stran, abychom vytvořili dojem co nejploššího a širokého temene, ušní závěsy sčešeme rovně dolů, popřípadě mírně dostran, aby lebka působila širokým dojmem. Srst na límci vyčesáváme proti směru růstu, a to zvláště v oblasti za ušima tak, aby byl posílen efekt mohutných ušních závěsů. Límec nikdy nečešeme po srsti, je to pro pekinéze dominanta dotvářející vizáž "lva", proto na úpravě této partie nesmírně záleží. Pouze horní část límce, při bohaté srsti češeme mírně vzad, aby nám opticky nevznikal dojem vysoké hlavy. Rovněž dlouhou srst na náprsence češeme směrem dopředu proti růstu srsti.
2. Trup : Srst na trupu prokartáčujeme proti růstu srsti a necháme volně splynout, tzn. chceme docílit, aby úprava nečinila dojem koule, ale srst rovně splývala. Abychom zdůraznili "pas", češeme důkladně srst od "pasu" k hlavě proti směru růstu, a od "pasu" směrem k pánevním končetinám sčešeme srst po směru jejího růstu
3. Pánevní končetiny a ocas: jsou další dominantou psa, vyvažující sílu a mohutnost hrudní partie, obvykle s nejdelší srstí. Kalhotky sčešemě dolů aby působily co nejdelším dojmem, ocas rozčesáváme na hřbet a do stran, podle mohutnosti jeho osrstění. V každém případě pokládáme srst na hřbet a rozčešeme do stran.
4. Tlapky: Úprava a údržba tlapek je u pekinéze nesmírně důležitá, protože tlapky jsou porostlé velmi dlouhou srstí, a to ze spodní i svrchní strany. Proto nejen pro výstavy, ale i běžný život je nezbytně nutné vystříhávání srsti mezi polštářky prstů. Jednak zde dlouhá srst snadno plstnatí a tvoří bolestivé otlaky, které mohou způsobit špatný pohyb psa a napadání na končetiny a jednak s ohledem na to, že většina výstav se koná ve vnitřních prostorách a velmi často se psi pohybují např. po parketách, zarostlé tlapy psům v podstatě
znemožňují pohyb, kloužou se, pes ztrácí stabilitu a není schopen se v pohybu korektně předvést. Odstraněním srsti mezi polštářky se také obnaží drápky, které pak mají větší možnost se přirozeně obrušovat. Současný trend u zahraničních špičkových výstavních zvířat směřuje k celkovému krácení srsti na tlapkách, tedy i se svrchní strany, což lze považovat za velice praktické. Provádění této úpravy však vyžaduje značnou praxi majitele a ukázněnost psa. V opačném případě může dojít k velmi nepříjemným, bolestivým poraněním.
Špičková výstavní úprava srsti pekinéze, tak jako u jiných dlouhosrstých plemen, podléhá v průběhu času módním trendům. Tak jako koncem 70. a během 80. let byla tendence k pročesávání veškeré srsti proti směru růstu srsti, aby vznikal dojem co nejbohatšího osrstění a srst se upravovala téměř do tvaru koule, dnešní styl úpravy, propagovaný americkými a západoevropskými vystavovateli, je zaměřen na délku srsti, a to zejména v typických partiích uší, límce, ocasu a pánevních končetin, které se naopak tvarují tak, aby pes ze všech stran působil "hranatý". Pro docílení tohoto tvaru se dnes používá i speciálního střihu srsti, kterého lze však s úspěchem užít jen u zvířat se zcela mimořádně bohatou a dlouhou srstí. Tyto módní experimenty si však může dovolit skutečně jen zkušený vystavovatel vlastnící výjimečně kvalitní zvíře.
Je samozřejmé, že pro úpravu srsti pekinéze se používá řada kosmetických přípravků, které jsou dnes k dispozici v široké škále. Jejich použití musíme vždy přizpůsobit kvalitě srsti našeho psa a účelu, pro který srst upravujeme. Několik dní před výstavou není vhodné psa koupat, srst je pak jemnější a má tendenci plyhnout. Je vhodnější, když se přirozeně zmastí a ztěžkne a upravuje se pouze suchými šampony a pudry a důkladně prokartáčuje, čímž srst získá nadýchaného a čistého vzhledu. Prostředků ke kvalitní údržbě srsti je dnes už dostatečné množství a zejména ve specializovaných prodejnách jsme schopni získat to, co pro svého psa potřebujeme.
Pokud uzavíráme kapitolu o výstavnictví nelze opomenout jednu zásadní věc. Vstupem vystavovatele se psem do kruhu začíná prezentace jich obou jako jednolitého celku, ze kterého zcela vyplývá vztah mezi majitelem a psem. Pro celé vystoupení ve výstavním kruhu by pro vystavovatele mělo platit zásadní pravidlo, a to, že v kruhu se věnuji jen a jen svému psovi. Často na výstavách, které jsou silně obsazeny a v kruhu se sejde i několik desítek zvířat se účinkování v kruhu může zdát velmi zdlouhavé a zatěžující. I přesto musíme dbát na to aby se po celou dobu náš pes choval ukázněně a je proto vhodnější držet určitý odstup od ostatních vystavovaných zvířat, aby se pes zbytečně nerozptyloval, nebo nedocházelo ke konfliktním situacím, které velmi narušují atmosféru v kruhu i nakonec práci rozhodčího. Pokud vyžadujeme ukázněnost po psech, totéž ještě ve větší míře platí pro vystavovatele. Je přinejmenším velmi zvláštní pohled do kruhu, kde zejména vystavovatelky, které čekají se svým psem na posouzení, vytvoří debatní kroužek, kde mimo kritiky ostatní konkurence stihnou prodiskutovat i poslední aktuality a ještě okolo stojícím divákům neopomenou zdůraznit kvality svých vlastních zvířat a ve finále nabídnout zaručeně špičková, dosud nenarozená štěňata, zatímco jejich psi se v kruhu povalují, nebo jim dokonce z kruhu odejdou. Zřejmě si pak položíme otázku, proč se takoví lidé vůbec výstav účastní.
Zcela výsadní záležitostí je vztah vystavovatel - rozhodčí. Výstavy se účastníme s tím vědomím, že rozhodčí by měl být k této činnosti plně kvalifikován, ale je také zároveň člověkem, který má svůj vkus, svůj cit, či náklonnost k určitému typu zvířat. Navíc má nesmírně těžkou pozici, protože z řady předvedených zvířat může vítězství zadat vždy jen jednomu. Ke své náročné a zodpovědné práci potřebuje klid a soustředění, kterého by se mu mělo ze strany vystavovatelů dostat. Je skutečně nevhodné a velmi amatérské v zájmu co nejlepšího ocenění zdůrazňovat v průběhu posuzování psa jeho předešlé výstavní úspěchy, nebo se na základě jeho závratné pořizovací ceny domáhat lepšího ocenění. Stejně tak zbytečná je obhajoba nedostatků zvířete, protože poctivému a objektivnímu rozhodčímu je opravdu jedno, zda fena ještě včera nosila ocásek a dnes zrovna ne, nebo před pár dny byla dokonale v srsti a teď "náhle" vylínala, protože úkolem rozhodčího je posouzení momentálního stavu zvířete. Ať jsme spokojeni s hodnocením našeho psa, či nikoliv, musíme si uvědomit, že výsledný verdikt rozhodčího je konečný a nemá smysl k této skutečnosti přistupovat se zbytečným pesimismem, či zlobou. I když náš pejsek nezískal právě to ocenění ve které jsme doufali, nebo které jsme očekávali, nic to nezmění na tom, že pro nás bude vítězem vždy jen náš psík, právě proto, že je náš a kvůli horšímu ocenění ho nebudeme mít o nic méně rádi, stejně jako on nás. Vždyť sebelépe oceněná fyzická krása, navíc tvořena našima, lidskýma očima, nikdy nemůže zastínit krásu psí duše.
Autor: Zuzana Brotánková

 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen