Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Specifická zdravotní rizika a péče o pekinéze


Pekinéz náleží mezi velmi náročná plemena se širokou škálou specifických zdravotních rizik, jejichž podstatný základ vyplývá již ze samotného anatomického utváření, zejména kostry lebky. Pekinéz je nízký, velmi osrstěný pes, který při pohybu zejména po komunikacích kolem sebe víří prach, kterým nesmírně trpí jeho oči a dýchací cesty. Totéž však platí i o pylech a jiných alergenech, které ulpívají na sliznici dýchacích cest a způsobují časté záněty horních cest dýchacích, které u většiny zvířat přecházejí v chronické stádium. Ke zhoršení dýchání a tím snížení celkové ventilace velkou měrou přispívá krátce utvářená nosní partie, která při úzkých, někdy i téměř uzavřených nosních otvorech stěžuje zvířeti dýchání vůbec. Psi se v pohybu rychle zadýchávají, nejsou pak schopni ujít větší vzdálenost a v neposlední řadě nastávají i velké problémy u porodů fen, které nejsou schopny udýchat. Toto postižení se výrazněji projevuje zejména u zvířat, která jsou po většinu života držena v malých prostorách s omezeným pohybem. Je potřeba si v této souvislosti uvědomit, že anatomii zvířete nejsme schopni změnit, ale můžeme učinit maximum pro to, aby pes měl od útlého věku dostatek vydatného pohybu, který přispívá ke správnému vytváření hrudníku a hrudního svalstva, které dýchání napomáhá.
Vystouplé oko pekinéze je velmi náchylné k zánětlivým onemocněním, ale i zraněním, a to nejen v běžných psích potyčkách. Řada psů, po sebemenší podráždění oka, ať již prachem, či po jízdě autem, trpí záněty, které se okamžitě projeví zarudnutím bělma, posléze, při neléčení, částečným až celkovým zašednutím rohovky s velmi častým výskytem rohovkového vředu. Veškeré záněty, či úrazy oka s následným zánětem, jsou velmi bolestivé. Proto je vhodné umístit psa mimo vliv ostatních zvířat, do klidu a mírného přítmí a pečlivě postižené oko, či oči několikrát denně oplachovat a ošetřovat předepsanými, zpravidla antibiotikálními mastmi. Oční záněty bývají u pekinézů často velmi úporné a mají sklon k recidivám. U některých zvířat pak stačí jen mírný průvan, nebo krátká procházka v prašném prostředí a okamžitě s objevuje zarudnutí oka. Proto zvláště u náchylných zvířat k tomuto onemocnění je potřeba pravidelná kontrola očí, aby při sebenepatrnějším náznaku počínajícího zánětu mohla být zahájena léčba. Takto včas podchycené onemocnění je pak reálné během několika dnů úspěšně zaléčit.
Převislé, přilehlé a mohutně osrstěné ucho pekinéze je přímo předurčeno zdravotním komplikacím. Často se vyskytující, úporné a nedůsledně léčené záněty přecházejí často do chronického stádia a ve vyšším věku psa končívají zpravidla hluchotou. Prevence těmto onemocněním je opět záležitostí naší péče a důslednosti. Uši alespoň jedenkrát týdně kontrolujeme, zda vnitřní kůže ucha není zarudlá, či se neobjevuje tmavohnědý, zapáchající sekret. Aby ucho bylo lépe přístupné a provětrávalo se, je vhodné srst na vnitřní straně ucha vytrhávat, či opatrně vyholovat. Napomůže nám to ke snadnější kontrole a údržbě ucha. Jakýkoliv počínající zánět je pak nutné okamžitě zaléčit.
Další specifickou záležitostí je péče o chrup pekinéze. Zuby u tohoto, stejně jako u řady dalších společenských plemen jsou jednak velmi mělce založeny, a to zejména řezáky a dále, chrup je velmi náchylný k tvorbě zubního kamene, kterým trpí i velmi mladá zvířata. Odstranění zubního kamene je odborný zákrok prováděný 1x za půl roku, nebo 1x ročně, závisle od intenzity tvorby povlaku. I když se jedná o nenáročný úkon, přesto s sebou přináší určitá rizika spojená především s celkovou anestezií zvířat při provádění zákroku, a to zejména u starších zvířat. Jen málokterý pejsek je schopen si úkon nechat provést za plného vědomí. Pokud však ze strachu z anestezie, nebo z podcenění tohoto zdravotního problému nejsme důslední a psovi ponecháváme zubní kámen, má to za následek vznik trvalého bolestivého zánětu dásní, který doprovází jednak velmi nepříjemný zápach z tlamy psa a jednak velmi ztěžuje psovi přijímání potravy. Navíc trvalý, neléčený zánět je stálým zdrojem infekce v organismu, která může zasáhnout a poškodit i životně důležité orgány psa.
Výraznou péči zasluhují tlapky, a to zejména drápky u kterých je zpravidla nutné pravidelné krácení. Pekinéz má prsty hojně osrstěny, z čehož vyplývá, že nedochází k tak intenzivnímu obrušování drápků jako např. u krátkosrstých plemen, nebo u plemen která jsou pohybově aktivnější. Poté nezbývá, než abychom se úpravy drápků chopili sami, nebo lépe jej svěřili veterinárnímu lékaři. Rovněž velmi praktické je krácení srsti na tlapách, a to zejména pro snažší způsob jejich údržby ať už při omývání tlapek po vycházce, nebo právě pro zmíněné ošetření drápků.
Méně častým úkonem bývá čištění análních žláz, které jsou umístěny po stranách análního /řitního/ otvoru. Tyto pachové žlázky jsou naplněny sekretem, který při nahromadění způsobuje jejich zneprůchodnění s následným zánětem a pes se sám snaží uvolnit obsah žláz usilovným pohybem po konečníku tzv. sáňkováním. Pomoci lze v tomto případě velmi snadno, a to uchopením konečníku ze stran mezi prsty a vytlačením sekretu, nejlépe do buničité vaty. Náchylnost k zánětům análních žláz je velmi individuální. Zatímco někteří psi potřebují tuto údržbu častěji, zhruba po dvou měsících, někteří jedinci nevyžadují provedení tohoto zákroku po celý život.
Řada chovatelů se domnívá, že ustájením psa v chladném a pokud možno vlhkém prostředí docílí kvalitnějšího osrstění. Toto je jeden z největších omylů a chyb, kterých se lze dopustit. Každý majitel tohoto plemene touží po tom, aby jeho pes měl co nejdelší a nejbohatší srst, ale málokdo si chce připustit, že v první řadě je kvalita srsti ovlivněna geneticky a následně pak až životosprávou, tj. především kvalitou stravy a hygienou. Tím, že psa umístíme do chladného, vlhkého prostředí docílíme po čase pouze zdravotních problémů, postihujících zejména dýchací a pohybový aparát, či poškození funkce životně důležitých orgánů, zejména ledvin. Prostředí s rozumně sníženou teplotou (min. l5 C) psovi neuškodí, pokud je tomuto prostředí od útlého věku postupně přivykán. Kombinace chladu a vlhka je však psovi životu nebezpečná. Vzhledem ke způsobu ustájení psa lze vypozorovat, že psi odchovaní ve venkovním prostředí mají skutečně srst s hutnější podsadou a hrubšími pesíky, ale zpravidla chybí žádaná délka srsti, která je naopak vyhovující u psů umístěných v bytě. U venku odchovávaných psů jsou také patrné výraznější sezónní změny v mocnosti podsady.
Péče o kůži a srst by mohla tvořit samostatnou kapitolu, ale věnujme se těm nejzákladnějším pravidlům, která ji náleží. Dlouhá, hustá srst pekinéze vyžaduje nesmírnou péči spočívající především v udržování naprosté čistoty. Čistá srst se vyznačuje tím, že je na pohled vzdušná a lesklá, na pohmat hladká, elastická a bez zápachu. Srst je potřeba udržovat podle toho, v jakém prostředí pes žije a jakým způsobem je ustájen. U psů, kteří se po většinu života pohybují po zahradě, není zpravidla nutné časté koupání, ale pouze důkladné pročesávání srsti a omývání srsti v okolí genitálií, kde se v dlouhé srsti zadržují zbytky moči, po rozkladu velmi zapáchající. Nepoměrně intenzivněji je třeba ošetřovat psy, kteří jsou odkázáni na venčení v městkých komunikacích, či parcích, kde mimo pravidelného kartáčování je zpravidla nutné i častější koupání. Celkové koupání šamponem by však i přesto nemělo být prováděno více než 4-5x ročně. Při častějším koupání navíc nevhodnými kosmetickými přípravky může u psa dojít k přesušení kůže, která se stává obtížně svědivou a náchylnou ke vzniku zánětlivých procesů kůže. Dnes, při širokém výběru vhodných kosmetických přípravků, je třeba volit šampony speciálně pro dlouhosrstá plemena určena pro častější mytí, které obsahují vyšší podíl olejových složek a dále po koupeli ošetřit srst kondicionerem,
který dodává srsti pružnost a napomáhá i snazšímu rozčesání, a to i zplstnatělé srsti. Zároveň lze doporučit po umytí a důkladném osušení psa, nejlépe fenem, ošetření už suché srsti norkovým olejem, který rovněž dodává srsti sílu, pružnost a krásnou parfemaci, která není psům nepříjemná. Ošetření srsti norkovým olejem lze doporučit i pro běžnou údržbu zvířat se sklonem k suché kůži s výskytem lupů, maximálně však 2x týdně, aby srst nebyla naopak přemaštěna a zcela vynecháme těsně před výstavou, aby srst zůstala vzdušná..
Kartáčování a pročesávání srsti provádíme denně, minimálně však 2x týdně, jinak srst začne plstnatět, a to zejména v oblasti límce krku a na tlapkách. Pravidelným kartáčováním je srst provzdušňována, je plynule odstraňována mrtvá, odumřelá srst a je tak vytvořen prostor pro její rychlou obnovu, a to zejména v období výměny srsti /línání/. Denní údržbou nemůže nastat případ, že by pes zcela najednou "shodil" podsadu, ale výměna srsti probíhá povlovněji, méně kontrastně a zcela určitě rychleji. Je velmi nerozumné, zvláště před plánovanou výstavou, kdy pes se dostal do fáze výměny srsti, ponechávat odumřelou podsadu za každou cenu a psa nevyčesávat. Mrtvá srst jednak velmi snadno plstnatí a navíc se barevně odlišuje. Tento stav srsti nesvědčí o dobré péči ze strany majitele, proto je lépe, než předvést psa v tomto stavu, raději se výstavy nezúčastnit. I pokud právě psa nevystavujeme a chováme jej v bytě víme, že právě v období výměny srsti je zvýšená péče namístě, jinak by se byt stal velmi brzy neobyvatelným. Při pravidelné péči o srst jsme také schopni velmi rychle zaznamenat jakékoliv změny na kůži, i eventuální napadení vnějšími parazity a okamžitě a účinně zasáhnout.
V závěru je nutné si uvědomit, že stav kůže a srsti psa je odrazem jeho celkového zdravotního stavu a námi zaznamenané změny nemusí být vždy způsobeny jen nedostatečnou, nebo naopak přehnanou péčí a z toho vyplývajících kožních onemocnění, ale mohou být odrazem, nebo průvodním jevem mnoha závažných funkčních změn v organismu, např. poruch metabolismu /výměny látkové/, změn produkce žláz s vnitřní sekrecí /hormonální poruchy/, změn orgánových funkcí /ledviny/ a v neposlední řadě i některých infekčních onemocnění, nebo dnes velmi častých alergických reakcí.
Pokud zjistíme jakoukoliv odchylku od normálního vitálního projevu psa, skleslost, bolestivé projevy, změny teploty či výše zmíněné kožní změny a změny na sliznicích, neprodleně navštívíme veterinárního lékaře a problém konzultujeme. Je jen velmi málo vhodné být zastáncem vlastních léčebných metod, nebo zaručených rad "zkušených" chovatelů, kterým zpravidla nechybí zkušenost, zato zcela jistě chybí solidní odborné zázemí. Veterinární lékař nestudoval dlouhé roky proto, abychom se mu vyhýbali, nedůvěřovali jeho léčebným postupům a kritizovali je. Jeho práce je potřeba si nesmírně vážit, protože při spektru pacientů mnoha živočišných druhů, kteří přicházejí s problémy dotýkajícími se všech vědních oborů medicíny a nedokáží tak jako my popsat svůj problém, je tato profese jednou z nejnáročnějších. Jako majitelé zvířete však můžeme být lékaři velmi nápomocni, a to jednak tím, že se dostavíme se psem pokud možno co nejrychleji po zpozorování odchylky od normálního zdravotního stavu, dále tím, že podáme přesné, jasné a stručné informace o zjištěných změnách a v neposlední řadě důsledným dodržením naordinovaného léčebného postupu a předepsané medikace.
Jedno pravidlo však platí zásadně a vždy. Včasnou prevencí chorob, zejména infekčních, tj. důkladnou vakcinací a důslednou péčí o našeho psa jsme schopni řadě zdravotních problémů předejít. Ušetříme tak našeho psa i sami sebe nepříjemných a bolestivých situací a nezřídka i smutného konce. Řada chovatelů bohužel stále podceňuje prevenci s argumentem, že jejich psi nikam nechodí a jsou pouze na zahradě. Tito lidé však žijí v hrubé neznalosti a omylu a je také pro každého riziko

si od podobně uvažujícího chovatele například zakoupit štěně, či s ním být jinak v kontaktu, pokud máme vlastní zvířata.
Nezbytnou pomůckou pro každého chovatele by měla být odborná veterinární publikace o chorobách psů, jejich prevenci a hygieně chovu, kterých je dnes na trhu dostatek, a to zejména proto, abychom byli teoreticky obeznámeni se způsobem včasného rozpoznání příznaků počínajícího onemocnění, nebo v horším případě, příznaků akutního onemocnění, přímo ohrožujícího život zvířete. Stejně nezbytnou součástí by měla být i "psí" lékárnička, obsahující alespoň prostředky k ošetření očí a uší a základní prostředky k poskytnutí první pomoci, zejména při úrazech.

Závěrem této stati bych ráda dodala, že výše popsané specifické problémy našeho plemene, nemusí nutně znamenat, že právě váš pes jimi musí trpět, nebo si obdobnými problémy musí  projít. Za posledních zhruba deset, patnáct let, se nám podařilo odchovat velmi silnou a odolnou generaci zvířat, a to proto, že popsaná rizika byla  v chovu  systematicky eliminována. V každém případě ovšem  platí, že čím důslednější péče, tím nižší je pravděpodobnost výskytu mnoha zdravotních problémů, což v chovu platí jako obecná zásada u kteréhokoliv plemene.


Autor: Zuzana Brotánková

 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen