Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Reprodukce

Výběr chovného páru

 Došli jsme do fáze, kdy máme doma pejska či fenku, kteří prošli povinnými postupy pro uznání chovnosti. Absolvovali jsme výstavu, bonitaci, povinně byl pejsek přeregistrován u plemenné knihy a zařazen do seznamu chovných jedinců. Pokud jsme se rozhodli zabývat se chovem, nastává okamžik nejdůležitější, a to výběr vhodného partnera, či partnerky pro našeho svěřence.
U chovných psů je poněkud složitější situace než u fen. Z jednoho prostého důvodu. Téměř každá chovná fena je následně využita k reprodukci, pokud tomu nebrání jiné závažnější důvody, například zdravotní. Může se také stát, že   majitel chovné feny se prostě rozhodne, že chovat nebude, ať už z různých důvodů. Psů, kteří jsou v chovu využiti je však nepoměrně méně. Důvodů je hned několik. Zpravidla špatným, nebo průměrným psem málokdo kryje. Cíl získání co nejkvalitnějších štěňat, zvláště pak, nemáme-li k dispozici ideální fenu vede k tomu, že je většinou vybírán ten nejkvalitnější pes. Že i v tomto případě se však zcela nemilosrdně odráží všechny genetické zákonitosti, už však nebývá v plné míře akceptováno. I sebelepší pes s méně kvalitní fenou může dát jen průměrné potomstvo, v lepším případě je spektrum narozeného potomstva v celé šíři – od mimořádné kvality, po průměr, či podprůměr. V každém případě je však u takového psa větší procento pravděpodobnosti, že právě jeho potomek bude těch námi žádaných kvalit, ale nelze tento názor zobecnit. Protože nejvíce chovatelů je těch, kteří chtějí, aby jejich fenka měla alespoň jednou za život štěňata, ve většině se právě s volbou partnera obracejí na osvědčeného, kvalitního, zpravidla výstavně úspěšného psa. Může se pak stát, nakonec jak nám potvrdila praxe v našem chovu, že početné potomstvo vynikajícího psa se nakonec zcela rozmělní v průměru.
Dalším faktorem při výběru psa je otázka finanční, kdy ze zcela pochopitelných důvodů je krytí úspěšným psem o poznání nákladnější, než krytí psem průměrné kvality. Ne zcela zanedbatelným faktem je pak v závěru i místo ustájení psa. Vzdálenost od krycího psa bývá mnohdy při volbě směrodatná.V České republice je zaveden u tohoto plemene řízený systém chovu, to znamená, že hlavní poradce chovu, vystavující krycí list na fenu, buď sám, nebo na návrh chovatele doporučuje vhodná spojení. Pro každého poradce chovu při této činnosti musí platit dvě naprosto samozřejmá prioritní kritéria – spojení musí sledovat produkci zvířat co nejvíce se blížící ideálu standardu a dále, nelze spojovat zvířata se shodnými vadami a nedostatky.
Při výběru vhodného krycího psa je nutné v prvé řadě sledovat typ. K chovnému využití preferujeme psy splňující základní požadavek standardu na sílu kostry a hmotnost. Není třeba se obávat spojení robustnějšího psa se subtilnější fenou. Domněnka, že štěňata z takto voleného spojení budou velká a vyskytnou se problémy při porodu je mylná. Volit elegantnějšího, jemnějšího psa můžeme v případě, že kryta bude dostatečně silná fena, u které však máme jistotu, že alespoň u dvou generací jejich předků byla odpovídající síla kostry, aby nedošlo k nežádoucímu vylehčení typu. Obdobná kritéria volby by měla platit při porovnání tělesné výšky. U fen s kohoutkovou výškou 20 cm a více je nutný velmi obezřetný výběr, a to zejména ze spektra chovných psů nepřesahujících právě tuto zmíněnou hranici.
Významným prvkem výběru je pigment. U našeho plemene se zvláště klade důraz na sílu pigmentu, a to zejména na pyscích, nosní houbě a očních víčkách. S celkovým stavem pigmentu souvisí i barva oka, která nesmí být jiná než tmavá a barva drápů, pokud nejsou na tlapkách bílé znaky. Je snahou mnoha chovatelů odchovat štěňata co nejsvětlejších barev, nejlépe bílá, která jsou ceněna, protože jejich výskyt je minimální. Tento chov je však náročný zejména na udržení kvality pigmentu. Z toho důvodu je nutné generace, kdy jsou křížena jen světlá zvířata, prokládat zvířaty černými. Chovy, které jsou zaměřeny právě na cílený odchov bíle zbarvených zvířat, jsou tím vlastně specializovány na dvě základní zbarvení – bílou a černou. Kde je pouhá snaha chovatele o zesvětlování barvy až do bílé, je postup nejméně vhodný. Nejen, že tento proces nikdy neskončí u čistě bílé, jako cílové barvy, ale u odstínů světle plavé a krémové, zpravidla s absencí masky a zesvětleným pigmentem, jako jedné z nejhrubších vad.
Bylo již řečeno, že stav chrupu, tj. skusu a počtu zubů není sledován na výstavách, ale je velmi důležitým kritériem při bonitačním posouzení a následně při výběru vhodného partnera. Stále je nutné mít na zřeteli, že chovatelským cílem je udržení široké a pevné dolní čelisti, s čímž logicky souvisí i plnochrupost v řezácích. Z toho důvodu by chovní psi s prokázanou plnochrupostí měli být při výběru preferováni. Psa s povolenou redukcí chrupu, pokud nesporně prokazuje jiné výrazné exteriérové kvality je vhodné použít pouze na fenu s úplným chrupem, ale která je také zároveň z plnochrupých rodičů. Stejně důležitým kritériem je skus. Zde se vraťme k hlavní zásadě – nelze spojovat zvířata se stejnou vadou či nedostatkem. Pokud fena vykazuje nedostatek ve skusu, např. volnější předkus, volím k ní psa s ideálním profilem a pokud možno těsným předkusem. Musíme mít na paměti, že exteriérový nedostatek matky nikdy nelze vyvážit opačným extrémem u psa.
Velkou obezřetnost vyžadují další, velmi výrazná kritéria při výběru, a to utváření nosní partie, zejména pak šíře nosních otvorů a velikost vrásky. Tendence k zužujícím se nosním otvorům je velmi limitující pro životní aktivity jedinců tohoto plemene, proto musí být cílem odchovávat potomstvo jen na těch zvířatech, které mají dostatečně otevřeny nosní otvory. S posazením nosní houby a šíří nosních otvorů, souvisí i mocnost vrásky, která při příliš dozadu posazené nosní houbě zpravidla překrývá nosní otvory a velmi tak zvířeti omezuje ventilaci.
Rozhodně významným, nikoliv však prioritním kritériem výběru je kvalita srsti. Je třeba s velkou opatrností využívat v chovu zvířata, která projevují krepovitou, nebo jemnou, vlnitou srst, či v poslední době tolik obdivovanou téměř vatovitou srst, která je sice impozantní na pohled, avšak zcela nestandardní textury. 
Absolutní prioritou při výběru chovného páru musí být zdravotní stav obou vybraných jedinců. Nezřídka se u bonitace objeví zvířata, která vykazují velmi volná ramena, lokty, která mají problém s patellami (čéškami) a to v takové míře, že jim velmi ztěžují, až téměř znemožňují pohyb. Je nejen velmi nezodpovědné takováto zvířata zařadit do chovu, ale ještě nezodpovědnější je na nich odchovávat potomstvo. Reprodukcí těchto zvířat vytváříme populaci, které bude za celého svého života omezena v běžných životních aktivitách a podstatnou část svého života bude trpět obtížnými bolestmi. Problémy pohybového aparátu došly u tohoto plemene tak daleko, že bychom se měli vážně zamyslet nad zpřísněním kritérií pro zařazení do chovu a omezení chovných aktivit u zvířat, která nejen sama trpí zdravotními problémy, ale ještě je se spolehlivostí předávají svému potomstvu. Nebyl by to krok směřovaný ani proti chovatelským aktivitám, ani proti principům demokracie v chovu, čímž mnozí chovatelé argumentují. Vždyť v sousedním Rakousku je povinným kritériem chovnosti vyšetření patelly, ve skandinávských zemích vyšetření dysplazie lokte. V této souvislosti je nezbytné si ujasnit, zda chceme být pouhými množiteli plemene, nebo odchovávat zdravé kvalitní potomstvo. Nebo lze také čekat, až nás k serioznímu přístupu k chovu donutí direktivní nařízení mezinárodní kynologické organizace na nátlak ochránců zvířat.
Pokud máme návrh několika vhodných krycích psů, který by měl umožňovat volbu alespoň mezi třemi až pěti psy, je pak na zvážení, zda se rozhodneme pro zcela nepříbuzné krytí, nebo využijeme určitého stupně příbuzenské plemenitby. V případě prvního krytí rodičů není příliš vhodné uchýlit se hned k využití incestního spojení. Je lépe zvolit zkušeného osvědčeného partnera, který již prokázal své vlohy na potomstvu. Teprve až při následném spojení, pokud jsme si vytýčili jasný chovatelský cíl, můžeme volit stupeň příbuzenské plemenitby. V každém případě si však musíme uvědomit, že právě stupeň příbuznosti s sebou nese nejedno riziko - může být dosaženo nejen upevnění žádaných exteriérových kvalit, ale také nedostatků. Proto i tomuto způsobu křížení by se měl věnovat jen skutečně zkušený chovatel.
V souvislosti s volbou vhodného chovného páru je namístě konstatování, že velmi důležitou a odpovědnou osobou v tomto konání je hlavní poradce chovu; na jeho erudovanosti, zodpovědnosti a morálním přístupu k dané věci je v mnohém závislá kvalita další populace našeho nádherného plemene.
 
 Autor: Zuzana Brotánková
Poslední komentáře
07.06.2012 14:40:43: No matter how hard you try, you can't finish the puzzle without all of it's pieces.. kursy windsurfi...
 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen