Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Reprodukce

Pohlavní cyklus a krytí

Pohlavní zralost u našeho plemene se dostavuje zhruba okolo věku sedmi měsíců u psů, u fen s nástupem první říje. To však neznamená, že zvířata jsou plně připravena k reprodukci. Tělesný vývoj bývá ukončen zhruba okolo věku 15 měsíců, proto i tento věk je hranicí pro provedení bonitace, resp. zařazení jedince do chovu.
Pohlavní cyklus feny je polyestrický, resp. diestrický, to znamená, že zdravá fena by se měla hárat dvakrát ročně. Domnívám se, že není účelem této publikace se obšírněji věnovat fyziologii pohlavního cyklu, protože lze předpokládat, že každý majitel feny je obeznámen s tím, že délka cyklu se pohybuje v rozmezí 21 –30 dnů. Nezřídka jsou však u našeho plemene zaznamenány případy jen jednoho cyklu v roce. Co je důvodem této fyziologické anomálie není přesně známo, faktem však je, že tyto feny se zpravidla obtížně kryjí a je v těchto případech i snížena pravděpodobnost zabřeznutí. Další anomálií u plemene, a to velmi častou je netypický průběh cyklu, kdy feny hárají bez barvy (bez krve). Zde je jen velmi těžko určitelné optimální období vhodného termínu krytí a lze se orientovat pouze podle chování feny, kdy je svolná ke krytí, nebo zvolit laboratorní způsob určení ovulace. V poslední době se zřídka objevují i případy, kdy normálně se hárající fena je nakryta a zpravidla do měsíce od krytí, kdy už doufáme, že fena úspěšně zabřezla, se namísto toho dostaví další cyklus. V tomto případě dochází k hormonální odchylce spočívající v průběhu dvou neplnohodnotných hárání. Pokud se fena opětovně po měsíci kryje, pokud zabřezne, pak právě z tohoto druhého cyklu.
Ovulace (období, kdy jsou zralá vajíčka schopná oplození a tedy nejvhodnější období ke krytí feny) nastupuje v dost širokém rozmezí, zpravidla mezi 10. a 18. dnem od počátku cyklu s tím, že délka ovulace může trvat od několika hodin, po 3-4 dny. Naprosto nelze zobecnit „nejvhodnější“ den ke krytí, protože pohlavní cyklus je zcela individuální a probíhá u každé feny úplně jinak. Nemůžeme ani vycházet ze zkušeností předchozích generací a zobecnit, že babička a maminka feny se kryly 15. den, tak bude stejná situace i u dcery. Hledat zákonitosti touto cestou je stejně mylné, jako prohlášení, že ideální doba krytí, kdy fena s jistotou zabřezne je 15. den.   Znovu je třeba zopakovat, že průběh říje je u každé feny zcela individuální, stejně tak, jako průběh každé její říje. Na jejím průběhu se odráží vliv mnoha faktorů, zdravotní stav feny, celková fyzická kondice, kvalita stravy a v neposlední řadě i psychický stav a vliv stresových faktorů. Z tohoto výčtu vyplývá, že průběh každého cyklu musí být alespoň v minimálních parametrech odlišný.
Po zjištění začátku cyklu, je vhodné kontaktovat majitele vybraného krycího psa a předem si orientačně domluvit termín krytí, aby pes byl na akt připraven, byl v klidu, nevyčerpán výstavami, nebo nekryl v jednom týdnu několik fen najednou. I tato zdánlivě jednoduchá záležitost bývá mnohdy kuriózní, zvláště pro majitele krycího psa – pokud zavolá majitel feny, která právě začala hárat, že přijede za čtrnáct dní v úterý večer v sedm hodin na krytí, buďte úplně v klidu – tato fena jistě ke krytí nebude. Může se pak stát, zejména u zkušených krycích psů, že si takové feny vůbec nevšimnou, protože prostě není ten správný čas. Pokud dotčený majitel fenky (protože on to tak dobře spočítal a ten pes jí nechce) vydrží a přijede o dva dny déle, diví se, že je bez problémů nakryto. Příroda je znalá a mocná a měli bychom se naučit jí respektovat. Nakonec i moji krycí psi mne museli naučit, že ONI mají vždycky pravdu!
Velmi praktické je, pokud si vyberete, nebo vám poradce chovu určí alespoň dva psy, kteří nejsou daleko od sebe a v případě indispozice jednoho z nich je možná okamžitá náhrada. Samozřejmě, že ideální stav, kdy chovatel má k dispozici několik krycích psů a všichni jsou právě k této feně vhodní, je vzácný.
Přesně tak, jako by majitel feny měl být alespoň rámcově obeznámen s fyziologickými zákonitostmi jejího organismu, tak by mělo být v zájmu majitele krycího psa dopředu se teoreticky a pokud možno i prakticky seznámit s aktem krytí. Není to taková věda, ale mohou někdy nastat nečekaná úskalí, která se mohou zdát nepřekonatelná. V první řadě velmi záleží na povahových vlastnostech psa a jeho držení. Jinak se k situaci staví pes od malička vychováván ve smečce s vyhraněným postavením, který s příchodem háravé feny projevuje aktivní zájem a přesně ví, jak se v dané situaci zachovat. Jinak samozřejmě reaguje hýčkaný jedináček, u kterého jsou od malička potlačovány animální projevy, který je sice ověnčen nejvyššími tituly, ale pokud uvidí fenu, nebude ji brát jinak, než jako vetřelce ve svém teritoriu a dát najevo přirozený projev pro něho bude velmi přízemní. Mezi těmito typy se najdou i tací, kteří jsou tak fixováni na svou majitelku, či majitele, že nejsou v podstatě schopni přijmout fenu jako předmět pohlavního zájmu. Tyto extrémy nejsou zase tak neběžné, jak by se mohlo zdát. V  každém případě obeznámen s chováním psa, po kterém žádám pohlavní aktivitu, by měl být v první řadě nejen jeho majitel, ale i poradce chovu, pokud takového psa doporučuje ke krytí. Je velmi neseriozní poslat majitele feny za psem vzdáleným mnoho kilometrů s tím, že budu spoléhat na to, že právě v tomto případě už bude pes schopen fenu nakrýt.
Ještě komplikovanější situace je u fen. Za dlouhou praxi jsem zažila jen několik málo fen, které se chovaly tak extrémně přirozeně, že vyvedly z míry i samotného psa. U tohoto plemene je skutečně jen výjimkou, kdy fena svým chováním určuje stupeň pohlavní aktivity i vlastní postup aktu. Zpravidla se setkáváme s velmi odmítavým přístupem ke psu jako samci a naprostá většina fen vykazuje strach, bázlivost, či agresi. Obávám se, že v tomto případě dochází ke značnému pochybení ze strany chovatelů v tom smyslu, že feně je věnována při krytí minimální pozornost. Uvažme, že často je vezena fena za psem mnoho kilometrů a přijede do zcela cizího prostředí. To samotné je pro ni velmi stresující. Dalším podstatným faktem je to, že vlastnímu krytí bývá věnováno minimum času a mnohem déle stráví zpravidla majitelé obou zvířat nad kávou. Je velmi nešťastně zažitým zvykem, vzít fenu a okamžitě jí nabídnout psovi, aniž by oba jedinci měli šanci na bližší seznámení. V tomto případě nejde o pokus o personifikaci vztahu. Ale vzájemné sblížení zvířata nejprve zklidní a následně vzájemný kontakt nabudí pohlavní pud. Jediný moment, kdy není vhodné prodlužovat tuto fázi je v případě, že pes je naopak extrémně aktivní a může se velmi vyčerpat ještě před vlastním aktem, nebo může právě tímto svým chováním labilnější fenku odradit úplně. Proto je třeba velmi uvážlivě vycházet právě z chování obou jedinců a zvolit takový postup, aby zvířata byla stresována co nejmenší míře.
Málokdy se stane, že se u krytí sejdou dva úplně neznalí chovatelé do té míry, aby absolutně nevěděli jak při krytí postupovat, jak fenu zafixovat a navést psa. Zpravidla alespoň jeden z nich je schopen při daném aktu pomoci, či poradit. Nakonec to je i důvod, proč bychom s fenou prvničkou měli jet za opravdu zkušeným psem, protože ten má s jistotou i znalého majitele. Pokud by se majitelé dostali i tak do úzkých, jsou zde oblastní poradci chovu a hlavně veterinární lékaři, kteří odborně pomohou. 
K obecným zásadám krytí, vyjma toho, že krýt bychom měli jen zvířata absolutně zdravá, provakcinovaná a odčervená, platí dodržování zásad maximální hygieny. V podstatě každý chovatel je schopen popsat polohy psa ve fázi svázání při krytí, ale málokdo vám sdělí, že je nejvýše vhodné feně před aktem omýt zevní rodidla alespoň vlažnou vodou a ještě pečlivěji je třeba ošetřit psa, mimo vnější omytí, ještě výplachem předkožkového vaku slabým roztokem hypermanganu. Musí však být jen takové koncentrace, aby vytvořil světle růžovou barvu, použitím silnějšího roztoku by mohlo dojít k popálení sliznic. Dodržení hygieny je skutečně namístě, protože nejde jen o tak často diskutované poševní záněty u fen po krytí, v horším případě záněty vnitřních pohlavních orgánů, ale jde i o případy opačné, kdy pes se může nakazit od feny a následné léčení třeba jen zánětu předkožkového vaku bývá velmi zdlouhavé a úporné.
Velmi diskutovanou záležitostí bývá otázka překrytí feny, tedy zopakování krytí během jednoho cyklu, a to zpravidla v průběhu tří dnů. Při akceptování faktu, že sperma v děložním prostředí je schopno přežívat až 72 hodin mohli bychom soudit, že překrytí není nutné, pokud krytí proběhlo bezproblémovým způsobem. V každém případě překrytí samo o sobě zvyšuje pouze pravděpodobnost zabřeznutí feny, v žádném případě však nemá vliv na počet narozených štěňat, ani na jejich pohlaví. Naopak chovatelé, kteří překrývají třikrát i vícekrát nesmírně chybují, protože nelze poznat z kterého krytí fena zabřezla a jen velmi těžko se dá odhadnou termín porodu. Jsou feny, které po prvním, úspěšném krytí už překrýt nechtějí. Jednak pro tento opakovaný akt mohl být již zvolen termín po ukončení ovulace, ale zpravidla se tak chovají feny, které zabřezly při prvním krytí a ony už to prostě vědí, že čekají štěňátka. I zde je příroda mnohem moudřejší.
Autor: Zuzana Brotánková
 
Žádné komentáře
 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen