Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Reprodukce

 

REPRODUKČNÍ PROCES
 
 1) Výběr chovného páru 
 2) Pohlavní cyklus a krytí
 3) Březost a  porod 
4) Péče o štěňata
  

 Došli jsme do fáze, kdy máme doma pejska či fenku, kteří prošli povinnými postupy pro uznání chovnosti. Absolvovali jsme výstavu, bonitaci, povinně byl pejsek přeregistrován u plemenné knihy a zařazen do seznamu chovných jedinců. Pokud jsme se rozhodli zabývat se chovem, nastává okamžik nejdůležitější, a to výběr vhodného partnera, či partnerky pro našeho svěřence.
U chovných psů je poněkud složitější situace než u fen. Z jednoho prostého důvodu. Téměř každá chovná fena je následně využita k reprodukci, pokud tomu nebrání jiné závažnější důvody, například zdravotní. Může se také stát, že   majitel chovné feny se prostě rozhodne, že chovat nebude, ať už z různých důvodů. Psů, kteří jsou v chovu využiti je však nepoměrně méně. Důvodů je hned několik. Zpravidla špatným, nebo průměrným psem málokdo kryje. Cíl získání co nejkvalitnějších štěňat, zvláště pak, nemáme-li k dispozici ideální fenu vede k tomu, že je většinou vybírán ten nejkvalitnější pes. Že i v tomto případě se však zcela nemilosrdně odráží všechny genetické zákonitosti, už však nebývá v plné míře akceptováno. I sebelepší pes s méně kvalitní fenou může dát jen průměrné potomstvo, v lepším případě je spektrum narozeného potomstva v celé šíři – od mimořádné kvality, po průměr, či podprůměr. V každém případě je však u takového psa větší procento pravděpodobnosti, že právě jeho potomek bude těch námi žádaných kvalit, ale nelze tento názor zobecnit. Protože nejvíce chovatelů je těch, kteří chtějí, aby jejich fenka měla alespoň jednou za život štěňata, ve většině se právě s volbou partnera obracejí na osvědčeného, kvalitního, zpravidla výstavně úspěšného psa. Může se pak stát, nakonec jak nám potvrdila praxe v našem chovu, že početné potomstvo vynikajícího psa se nakonec zcela rozmělní v průměru.
Dalším faktorem při výběru psa je otázka finanční, kdy ze zcela pochopitelných důvodů je krytí úspěšným psem o poznání nákladnější, než krytí psem průměrné kvality. Ne zcela zanedbatelným faktem je pak v závěru i místo ustájení psa. Vzdálenost od krycího psa bývá mnohdy při volbě směrodatná.V České republice je zaveden u tohoto plemene řízený systém chovu, to znamená, že hlavní poradce chovu, vystavující krycí list na fenu, buď sám, nebo na návrh chovatele doporučuje vhodná spojení. Pro každého poradce chovu při této činnosti musí platit dvě naprosto samozřejmá prioritní kritéria – spojení musí sledovat produkci zvířat co nejvíce se blížící ideálu standardu a dále, nelze spojovat zvířata se shodnými vadami a nedostatky.
Při výběru vhodného krycího psa je nutné v prvé řadě sledovat typ. K chovnému využití preferujeme psy splňující základní požadavek standardu na sílu kostry a hmotnost. Není třeba se obávat spojení robustnějšího psa se subtilnější fenou. Domněnka, že štěňata z takto voleného spojení budou velká a vyskytnou se problémy při porodu je mylná. Volit elegantnějšího, jemnějšího psa můžeme v případě, že kryta bude dostatečně silná fena, u které však máme jistotu, že alespoň u dvou generací jejich předků byla odpovídající síla kostry, aby nedošlo k nežádoucímu vylehčení typu. Obdobná kritéria volby by měla platit při porovnání tělesné výšky. U fen s kohoutkovou výškou 20 cm a více je nutný velmi obezřetný výběr, a to zejména ze spektra chovných psů nepřesahujících právě tuto zmíněnou hranici.
Významným prvkem výběru je pigment. U našeho plemene se zvláště klade důraz na sílu pigmentu, a to zejména na pyscích, nosní houbě a očních víčkách. S celkovým stavem pigmentu souvisí i barva oka, která nesmí být jiná než tmavá a barva drápů, pokud nejsou na tlapkách bílé znaky. Je snahou mnoha chovatelů odchovat štěňata co nejsvětlejších barev, nejlépe bílá, která jsou ceněna, protože jejich výskyt je minimální. Tento chov je však náročný zejména na udržení kvality pigmentu. Z toho důvodu je nutné generace, kdy jsou křížena jen světlá zvířata, prokládat zvířaty černými. Chovy, které jsou zaměřeny právě na cílený odchov bíle zbarvených zvířat, jsou tím vlastně specializovány na dvě základní zbarvení – bílou a černou. Kde je pouhá snaha chovatele o zesvětlování barvy až do bílé, je postup nejméně vhodný. Nejen, že tento proces nikdy neskončí u čistě bílé, jako cílové barvy, ale u odstínů světle plavé a krémové, zpravidla s absencí masky a zesvětleným pigmentem, jako jedné z nejhrubších vad.
Bylo již řečeno, že stav chrupu, tj. skusu a počtu zubů není sledován na výstavách, ale je velmi důležitým kritériem při bonitačním posouzení a následně při výběru vhodného partnera. Stále je nutné mít na zřeteli, že chovatelským cílem je udržení široké a pevné dolní čelisti, s čímž logicky souvisí i plnochrupost v řezácích. Z toho důvodu by chovní psi s prokázanou plnochrupostí měli být při výběru preferováni. Psa s povolenou redukcí chrupu, pokud nesporně prokazuje jiné výrazné exteriérové kvality je vhodné použít pouze na fenu s úplným chrupem, ale která je také zároveň z plnochrupých rodičů. Stejně důležitým kritériem je skus. Zde se vraťme k hlavní zásadě – nelze spojovat zvířata se stejnou vadou či nedostatkem. Pokud fena vykazuje nedostatek ve skusu, např. volnější předkus, volím k ní psa s ideálním profilem a pokud možno těsným předkusem. Musíme mít na paměti, že exteriérový nedostatek matky nikdy nelze vyvážit opačným extrémem u psa.
Velkou obezřetnost vyžadují další, velmi výrazná kritéria při výběru, a to utváření nosní partie, zejména pak šíře nosních otvorů a velikost vrásky. Tendence k zužujícím se nosním otvorům je velmi limitující pro životní aktivity jedinců tohoto plemene, proto musí být cílem odchovávat potomstvo jen na těch zvířatech, které mají dostatečně otevřeny nosní otvory. S posazením nosní houby a šíří nosních otvorů, souvisí i mocnost vrásky, která při příliš dozadu posazené nosní houbě zpravidla překrývá nosní otvory a velmi tak zvířeti omezuje ventilaci.
Rozhodně významným, nikoliv však prioritním kritériem výběru je kvalita srsti. Je třeba s velkou opatrností využívat v chovu zvířata, která projevují krepovitou, nebo jemnou, vlnitou srst, či v poslední době tolik obdivovanou téměř vatovitou srst, která je sice impozantní na pohled, avšak zcela nestandardní textury. 
Absolutní prioritou při výběru chovného páru musí být zdravotní stav obou vybraných jedinců. Nezřídka se u bonitace objeví zvířata, která vykazují velmi volná ramena, lokty, která mají problém s patellami (čéškami) a to v takové míře, že jim velmi ztěžují, až téměř znemožňují pohyb. Je nejen velmi nezodpovědné takováto zvířata zařadit do chovu, ale ještě nezodpovědnější je na nich odchovávat potomstvo. Reprodukcí těchto zvířat vytváříme populaci, které bude za celého svého života omezena v běžných životních aktivitách a podstatnou část svého života bude trpět obtížnými bolestmi. Problémy pohybového aparátu došly u tohoto plemene tak daleko, že bychom se měli vážně zamyslet nad zpřísněním kritérií pro zařazení do chovu a omezení chovných aktivit u zvířat, která nejen sama trpí zdravotními problémy, ale ještě je se spolehlivostí předávají svému potomstvu. Nebyl by to krok směřovaný ani proti chovatelským aktivitám, ani proti principům demokracie v chovu, čímž mnozí chovatelé argumentují. Vždyť v sousedním Rakousku je povinným kritériem chovnosti vyšetření patelly, ve skandinávských zemích vyšetření dysplazie lokte. V této souvislosti je nezbytné si ujasnit, zda chceme být pouhými množiteli plemene, nebo odchovávat zdravé kvalitní potomstvo. Nebo lze také čekat, až nás k serioznímu přístupu k chovu donutí direktivní nařízení mezinárodní kynologické organizace na nátlak ochránců zvířat.
Pokud máme návrh několika vhodných krycích psů, který by měl umožňovat volbu alespoň mezi třemi až pěti psy, je pak na zvážení, zda se rozhodneme pro zcela nepříbuzné krytí, nebo využijeme určitého stupně příbuzenské plemenitby. V případě prvního krytí rodičů není příliš vhodné uchýlit se hned k využití incestního spojení. Je lépe zvolit zkušeného osvědčeného partnera, který již prokázal své vlohy na potomstvu. Teprve až při následném spojení, pokud jsme si vytýčili jasný chovatelský cíl, můžeme volit stupeň příbuzenské plemenitby. V každém případě si však musíme uvědomit, že právě stupeň příbuznosti s sebou nese nejedno riziko - může být dosaženo nejen upevnění žádaných exteriérových kvalit, ale také nedostatků. Proto i tomuto způsobu křížení by se měl věnovat jen skutečně zkušený chovatel.
V souvislosti s volbou vhodného chovného páru je namístě konstatování, že velmi důležitou a odpovědnou osobou v tomto konání je hlavní poradce chovu; na jeho erudovanosti, zodpovědnosti a morálním přístupu k dané věci je v mnohém závislá kvalita další populace našeho nádherného plemene.
 
 Autor: Zuzana Brotánková
Posledni komentare
07.06.2012 14:40:43: No matter how hard you try, you can't finish the puzzle without all of it's pieces.. kursy windsurfi...
Pohlavní zralost u našeho plemene se dostavuje zhruba okolo věku sedmi měsíců u psů, u fen s nástupem první říje. To však neznamená, že zvířata jsou plně připravena k reprodukci. Tělesný vývoj bývá ukončen zhruba okolo věku 15 měsíců, proto i tento věk je hranicí pro provedení bonitace, resp. zařazení jedince do chovu.
Pohlavní cyklus feny je polyestrický, resp. diestrický, to znamená, že zdravá fena by se měla hárat dvakrát ročně. Domnívám se, že není účelem této publikace se obšírněji věnovat fyziologii pohlavního cyklu, protože lze předpokládat, že každý majitel feny je obeznámen s tím, že délka cyklu se pohybuje v rozmezí 21 –30 dnů. Nezřídka jsou však u našeho plemene zaznamenány případy jen jednoho cyklu v roce. Co je důvodem této fyziologické anomálie není přesně známo, faktem však je, že tyto feny se zpravidla obtížně kryjí a je v těchto případech i snížena pravděpodobnost zabřeznutí. Další anomálií u plemene, a to velmi častou je netypický průběh cyklu, kdy feny hárají bez barvy (bez krve). Zde je jen velmi těžko určitelné optimální období vhodného termínu krytí a lze se orientovat pouze podle chování feny, kdy je svolná ke krytí, nebo zvolit laboratorní způsob určení ovulace. V poslední době se zřídka objevují i případy, kdy normálně se hárající fena je nakryta a zpravidla do měsíce od krytí, kdy už doufáme, že fena úspěšně zabřezla, se namísto toho dostaví další cyklus. V tomto případě dochází k hormonální odchylce spočívající v průběhu dvou neplnohodnotných hárání. Pokud se fena opětovně po měsíci kryje, pokud zabřezne, pak právě z tohoto druhého cyklu.
Ovulace (období, kdy jsou zralá vajíčka schopná oplození a tedy nejvhodnější období ke krytí feny) nastupuje v dost širokém rozmezí, zpravidla mezi 10. a 18. dnem od počátku cyklu s tím, že délka ovulace může trvat od několika hodin, po 3-4 dny. Naprosto nelze zobecnit „nejvhodnější“ den ke krytí, protože pohlavní cyklus je zcela individuální a probíhá u každé feny úplně jinak. Nemůžeme ani vycházet ze zkušeností předchozích generací a zobecnit, že babička a maminka feny se kryly 15. den, tak bude stejná situace i u dcery. Hledat zákonitosti touto cestou je stejně mylné, jako prohlášení, že ideální doba krytí, kdy fena s jistotou zabřezne je 15. den.   Znovu je třeba zopakovat, že průběh říje je u každé feny zcela individuální, stejně tak, jako průběh každé její říje. Na jejím průběhu se odráží vliv mnoha faktorů, zdravotní stav feny, celková fyzická kondice, kvalita stravy a v neposlední řadě i psychický stav a vliv stresových faktorů. Z tohoto výčtu vyplývá, že průběh každého cyklu musí být alespoň v minimálních parametrech odlišný.
Po zjištění začátku cyklu, je vhodné kontaktovat majitele vybraného krycího psa a předem si orientačně domluvit termín krytí, aby pes byl na akt připraven, byl v klidu, nevyčerpán výstavami, nebo nekryl v jednom týdnu několik fen najednou. I tato zdánlivě jednoduchá záležitost bývá mnohdy kuriózní, zvláště pro majitele krycího psa – pokud zavolá majitel feny, která právě začala hárat, že přijede za čtrnáct dní v úterý večer v sedm hodin na krytí, buďte úplně v klidu – tato fena jistě ke krytí nebude. Může se pak stát, zejména u zkušených krycích psů, že si takové feny vůbec nevšimnou, protože prostě není ten správný čas. Pokud dotčený majitel fenky (protože on to tak dobře spočítal a ten pes jí nechce) vydrží a přijede o dva dny déle, diví se, že je bez problémů nakryto. Příroda je znalá a mocná a měli bychom se naučit jí respektovat. Nakonec i moji krycí psi mne museli naučit, že ONI mají vždycky pravdu!
Velmi praktické je, pokud si vyberete, nebo vám poradce chovu určí alespoň dva psy, kteří nejsou daleko od sebe a v případě indispozice jednoho z nich je možná okamžitá náhrada. Samozřejmě, že ideální stav, kdy chovatel má k dispozici několik krycích psů a všichni jsou právě k této feně vhodní, je vzácný.
Přesně tak, jako by majitel feny měl být alespoň rámcově obeznámen s fyziologickými zákonitostmi jejího organismu, tak by mělo být v zájmu majitele krycího psa dopředu se teoreticky a pokud možno i prakticky seznámit s aktem krytí. Není to taková věda, ale mohou někdy nastat nečekaná úskalí, která se mohou zdát nepřekonatelná. V první řadě velmi záleží na povahových vlastnostech psa a jeho držení. Jinak se k situaci staví pes od malička vychováván ve smečce s vyhraněným postavením, který s příchodem háravé feny projevuje aktivní zájem a přesně ví, jak se v dané situaci zachovat. Jinak samozřejmě reaguje hýčkaný jedináček, u kterého jsou od malička potlačovány animální projevy, který je sice ověnčen nejvyššími tituly, ale pokud uvidí fenu, nebude ji brát jinak, než jako vetřelce ve svém teritoriu a dát najevo přirozený projev pro něho bude velmi přízemní. Mezi těmito typy se najdou i tací, kteří jsou tak fixováni na svou majitelku, či majitele, že nejsou v podstatě schopni přijmout fenu jako předmět pohlavního zájmu. Tyto extrémy nejsou zase tak neběžné, jak by se mohlo zdát. V  každém případě obeznámen s chováním psa, po kterém žádám pohlavní aktivitu, by měl být v první řadě nejen jeho majitel, ale i poradce chovu, pokud takového psa doporučuje ke krytí. Je velmi neseriozní poslat majitele feny za psem vzdáleným mnoho kilometrů s tím, že budu spoléhat na to, že právě v tomto případě už bude pes schopen fenu nakrýt.
Ještě komplikovanější situace je u fen. Za dlouhou praxi jsem zažila jen několik málo fen, které se chovaly tak extrémně přirozeně, že vyvedly z míry i samotného psa. U tohoto plemene je skutečně jen výjimkou, kdy fena svým chováním určuje stupeň pohlavní aktivity i vlastní postup aktu. Zpravidla se setkáváme s velmi odmítavým přístupem ke psu jako samci a naprostá většina fen vykazuje strach, bázlivost, či agresi. Obávám se, že v tomto případě dochází ke značnému pochybení ze strany chovatelů v tom smyslu, že feně je věnována při krytí minimální pozornost. Uvažme, že často je vezena fena za psem mnoho kilometrů a přijede do zcela cizího prostředí. To samotné je pro ni velmi stresující. Dalším podstatným faktem je to, že vlastnímu krytí bývá věnováno minimum času a mnohem déle stráví zpravidla majitelé obou zvířat nad kávou. Je velmi nešťastně zažitým zvykem, vzít fenu a okamžitě jí nabídnout psovi, aniž by oba jedinci měli šanci na bližší seznámení. V tomto případě nejde o pokus o personifikaci vztahu. Ale vzájemné sblížení zvířata nejprve zklidní a následně vzájemný kontakt nabudí pohlavní pud. Jediný moment, kdy není vhodné prodlužovat tuto fázi je v případě, že pes je naopak extrémně aktivní a může se velmi vyčerpat ještě před vlastním aktem, nebo může právě tímto svým chováním labilnější fenku odradit úplně. Proto je třeba velmi uvážlivě vycházet právě z chování obou jedinců a zvolit takový postup, aby zvířata byla stresována co nejmenší míře.
Málokdy se stane, že se u krytí sejdou dva úplně neznalí chovatelé do té míry, aby absolutně nevěděli jak při krytí postupovat, jak fenu zafixovat a navést psa. Zpravidla alespoň jeden z nich je schopen při daném aktu pomoci, či poradit. Nakonec to je i důvod, proč bychom s fenou prvničkou měli jet za opravdu zkušeným psem, protože ten má s jistotou i znalého majitele. Pokud by se majitelé dostali i tak do úzkých, jsou zde oblastní poradci chovu a hlavně veterinární lékaři, kteří odborně pomohou. 
K obecným zásadám krytí, vyjma toho, že krýt bychom měli jen zvířata absolutně zdravá, provakcinovaná a odčervená, platí dodržování zásad maximální hygieny. V podstatě každý chovatel je schopen popsat polohy psa ve fázi svázání při krytí, ale málokdo vám sdělí, že je nejvýše vhodné feně před aktem omýt zevní rodidla alespoň vlažnou vodou a ještě pečlivěji je třeba ošetřit psa, mimo vnější omytí, ještě výplachem předkožkového vaku slabým roztokem hypermanganu. Musí však být jen takové koncentrace, aby vytvořil světle růžovou barvu, použitím silnějšího roztoku by mohlo dojít k popálení sliznic. Dodržení hygieny je skutečně namístě, protože nejde jen o tak často diskutované poševní záněty u fen po krytí, v horším případě záněty vnitřních pohlavních orgánů, ale jde i o případy opačné, kdy pes se může nakazit od feny a následné léčení třeba jen zánětu předkožkového vaku bývá velmi zdlouhavé a úporné.
Velmi diskutovanou záležitostí bývá otázka překrytí feny, tedy zopakování krytí během jednoho cyklu, a to zpravidla v průběhu tří dnů. Při akceptování faktu, že sperma v děložním prostředí je schopno přežívat až 72 hodin mohli bychom soudit, že překrytí není nutné, pokud krytí proběhlo bezproblémovým způsobem. V každém případě překrytí samo o sobě zvyšuje pouze pravděpodobnost zabřeznutí feny, v žádném případě však nemá vliv na počet narozených štěňat, ani na jejich pohlaví. Naopak chovatelé, kteří překrývají třikrát i vícekrát nesmírně chybují, protože nelze poznat z kterého krytí fena zabřezla a jen velmi těžko se dá odhadnou termín porodu. Jsou feny, které po prvním, úspěšném krytí už překrýt nechtějí. Jednak pro tento opakovaný akt mohl být již zvolen termín po ukončení ovulace, ale zpravidla se tak chovají feny, které zabřezly při prvním krytí a ony už to prostě vědí, že čekají štěňátka. I zde je příroda mnohem moudřejší.
Autor: Zuzana Brotánková
 
Skutečnost, že nás v nejbližší době budou očekávat ty nejhezčí chvíle odchovu štěňat, dává každá fenka najevo zcela individuálním způsobem. Vnímavý majitel však téměř u každé feny po určitém období od krytí zaznamená změny v jejím chování. Zpravidla bývají feny více mazlivé, spavé, vyžadují více naší pozornosti. Zhruba od poloviny březosti touží většina fen být zvlášť hýčkána, dává najevo omezení svých fyzických aktivit, ráda se nechá nosit a rozmazlovat. Feny žijící ve smečce se však ze zcela  logických důvodu snaží svou březost co nejdéle skrývat.
Velmi podstatné je zachování fyzické aktivity fen, a to až do nejvyšších stádií březosti. Dostatek pohybu je důležitý nejen z důvodu posílení oběhového systému a důkladného okysličení organismu, ale především pro zachování pevné svalové hmoty. Fence se snažíme, zvláště ve vyšším stádiu březosti pouze omezit pohyb po schodech, který nejen, že je extrémně namáhavý, ale může zde dojít k poranění, která přímo mohou ohrozit život plodů. Totéž samozřejmě platí i při skoku z výšek.
Velmi zvláštní jsou v tomto období potravní nároky. Od naprosto, pro masožravce, nepřirozených chutí, po nechutenství, které se zpravidla dostavuje okolo třetího týdne březosti. A může trvat až do poloviny březosti. Každá fena má v tomto období zcela jiný režim přísunu stravy a všechny tyto zvláštnosti musíme v jejím zájmu akceptovat. Feně však v tomto období musíme zajistit dostatek kvalitní vyvážené stravy, pokud krmíme průmyslovou granulovanou stravou, pak je situace nejspolehlivější, neboť každý výrobce ve svém sortimentu nabízí speciální stravu pro březí a kojící feny. V tomto případě máme jistotu, že fena má zajištěn přísun všech nezbytných živin. Pokud připravujeme stravu doma, měla by být pestrá s hlavním důrazem na dostatečný přísun bílkovin, minerálních látek, bez zanedbání podílu zbytkové stravy. V každém případě musí být strava čerstvá a kvalitní. Mnoho fen, ač běžně čerstvé syrové maso nekonzumuje, právě v období druhé poloviny březosti a v průběhu laktace jej vyžaduje a je tedy dobré jej feně dopřát. Vhodné je zkrmovat pouze maso hovězí. V souvislosti s tímto nárokem je nutné mít na zřeteli, že čerstvá bílkovina je zatěžující pro trávicí trakt a po konzumací syrového masa se mohou objevit příznaky trávicích poruch. Proto je zapotřebí předkládat rozumné množství a vždy s přílohou, nejlépe rýží, nebo těstovinami. I když se v tomto období snažíme dát feně ve stravě maximum, cílem není fenu překrmit. Proto ji nenutíme do konzumace větších krmných dávek, ale necháme na ní samotné, aby si množství přijaté stravy regulovala. Pouze v posledním trimestru březosti krmíme vícekrát denně, aby denní dávka byla plynule rozložena v průběhu dne, stravu doplníme o součásti bohaté na bílkovinu(sýry, vejce) a minerální látky. Pokud fena přijímá granulovanou stravu, je vhodné ji v suché formě feně ponechat k dispozici po celý den, a to samozřejmě s dostatečným množstvím čerstvé vody. Není nutné mít strach, že se fena bude přejídat. Vezme jen tolik, co skutečně potřebuje. Je však zapotřebí, aby vysokobřezí fena byla pokud možno oddělena a zejména stravu měla k dispozici samostatně, aby z důvodu potravní konkurence nedocházelo k narušení krmného režimu.
Změny chování a určité změny v přísunu a složení stravy nejsou jedinými vodítky ke zjištění, že fenka očekává potomstvo. Zejména změny na vnějších pohlavních orgánech, kdy pochva zůstává zvětšena a postupně se zvětšující objem mléčné žlázy s  nastupující laktací již několik dní před porodem jsou dalšími neklamnými znaky gravidity. Přesto, máme-li stále pochybnost, či potřebujeme-li se přesvědčit o počtu plodů, je vhodné od šestého týdne březosti absolvovat s fenou sonografické, nebo rentgenologické vyšetření. Po šestém týdnu březosti, pokud skutečně fena očekává štěňata, jsme však schopni zpravidla nejen vizuálně, podle rostoucího objemu břicha, ale i podle neklamných pohybů štěňat rozpoznat její pravý stav. Sporná situace může nastat v případě, že fena nosí jeden, či dva plody a příznaky březosti jsou ve značné míře skryty. Zde je pak odborné vyšetření namístě, abychom vyloučili případné nezabřeznutí, nebo nepravou   březost a přichystali se na porod .
V souvislosti s březostí feny je nutné se zmínit o tzv. falešné (zdánlivé) březosti, která se běžně objevuje u fen našeho plemene. Projevuje se po ukončení cyklu zpravidla všemi příznaky jako pravá březost, a to i v tom případě, že fena nebyla vůbec kryta. Mimo všech výše popsaných příznaků březosti se po dvou měsících může objevit i zduření mléčné žlázy s následnou laktací. Proto fenu s nepravou březostí lze velmi dobře využít jako kojnou fenu. Pokud je však produkce mléka nežádoucí, musíme především zamezit jeho tvorbě. Feně mírně omezíme přísun tekutin, mléčnou žlázu ošetříme studenými obklady a zamezíme, aby si fena sama mléko odsávala. V žádném případě mléko nevytlačujeme, protože tím dráždíme mléčnou žlázu k další produkci. Pokud nelze vystačit s těmito víceméně domácími prostředky a hrozil by zánět mléčné žlázy, navštívíme neprodleně veterinárního lékaře, který utlumí laktaci vhodnou injekční léčbou.
Březost feny trvá v průměru 63 dnů, ale časový rozptyl, kdy může dojít k fyziologickému porodu je od 57. do 68. dne. V každém případě od 55. dne bychom měli být na tento akt připraveni, a to nejen teoreticky z dostatečného množství odborné kynologické literatury, ale především náš veterinární lékař by měl být s  nastalou situací obeznámen a připraven pomoci v případě komplikací. Pro fenu přichystáme vhodné, klidné místo, pokud už si ho nenašla sama, absolutní čistotu, vyrovnanou teplotu prostor a hlavně klid. I při větším množství chovaných zvířat fena musí být oddělena. Naší povinností je připravit dostatečné množství pomůcek k porodu. Velmi praktickými podložkami pod rodící fenu jsou jednorázové neprosakující pleny a perlanové podložky, které lze běžně zakoupit v zdravotnických potřebách, stejně jako stříhanou buničinu, kterou upotřebíme při vyjímání a následném osušení štěňat. Velmi důležitý je desinfekční prostředek, který máme k dispozici nejen k ošetření místa porodu, ale k ošetření svých rukou, dále nůžky se zaoblenou špičkou pro případné nastřižení obalu štěněte a přestřižení pupeční šňůry a peán, jehož použití je nejrychlejším způsobem zaškrcení pupeční šňůry, neboť prostým stiskem dojde k rozdrcení vlásečnic a rychlému zastavení krvácení. Pravdou je, že čím méně pomůcek, o to však praktičtějších, tím lépe. Pokud nejsme chovateli, že probíhající porod zažíváme každý týden, nebo jsme nervově labilnější, logicky se u průběhu každého porodu dostavuje určitý stupeň stresu. Pak takový zcela běžný úkon jako podvázání pupíku se může stát vyčerpávající záležitostí, která může chovatele přivést na okraj šílenství.
Neklamným příznakem blížícího se porodu feny je odmítání potravy, neklidné pobíhání a dýchání a s tím spojené extrémní výkyvy tělesné teploty. Od této fáze bychom fenu neměli opouštět a měli bychom věnovat maximální pozornost jejímu počínání. Po této hyperaktivní fázi
fena zpravidla uléhá ke spánku během které ho již můžeme pozorovat první pohyby břišního lisu. Fáze hyperaktivity a útlumu mohou nastupovat i několikráte za sebou. Teprve pravidelné stahy a zmenšující se intervaly mezi nimi současně s odtokem plodové vody, vyústí mohutným vypuzením plodu, který zpravidla vychází v plodových obalech. Takto vybavené štěně z porodních cest se snažíme okamžitě vyprostit z plodových obalů a odstřižením pupeční šňůry je oddělíme od placenty. Štěněti otevřeme dutinu ústní, jemně vytřeme a následně se jej snažíme důkladným masírováním jednak osušit a jednak podpořit rytmus dýchání. Ideální je, pokud fena má v průběhu porodu o narozené štěně zájem a sama jej osuší. V tom případě se štěně pomalu pokusíme přiložit ke struku. Přiložení štěněte má vyjma prvního napití a zjištění, zda štěně má správně vyvinutý sací reflex ještě další velice významnou funkci. Stimuluje u feny vyplavování oxytocinu, tedy hormonu, který podporuje děložní stahy a vyvolává tak porod dalšího štěněte.
Velmi důležité je, že po porodu plodu zpravidla v další vypuzovací fázi odchází placenta. Odkládáme jí mimo dosah feny, ale neodstraňujeme do ukončení porodu. Ve většině případů musíme mít tolik štěňat, co mále placent. Pokud placenta chybí, je riziko, že zůstala v porodních cestách a může, pokud není vypuzena způsobit vážné poporodní problémy. Zcela výjimečně se stává, a to u dvojčat, že jedna placenta vyživovala dvě štěňata. 
Významnou pomůckou při odchovu štěňat je elektrická dečka. Je vhodná už v průběhu porodu, kdy na ni odkládáme narozená štěňátka, lépe tak oschnou a prohřejí se. Dále je její použití příhodné v prostorách s nižší teplotou a zvláště pak v případech, kdy se narodí jedno štěňátko. Pokud se od něho fena vzdálí, by mohlo nepříjemně prochladnout. Při použití elektrické dečky je však zapotřebí i značné opatrnosti, neboť může dojít k opačnému extrému, kdy přehřátím může dojít k zánětu plic. Proto dečku nepokládáme po celé ploše místa uložených štěňat, ale pouze v jeho části, aby měla možnost z dečky slézt na chladnější podklad. Elektricky vyhřívané místečko má však ještě jedno úskalí – velmi ovlivňuje mikroklima, a to nadměrným vysoušením vzduchu. Proto, pokud štěňátkům takto přitápíme, je dobré do blízkosti umístit vlhkou plenu, či ručník, ke zvýšení relativní vlhkosti vzduchu .
Pokud máme ošetřená štěňátka, která bez problémů sají, musíme se věnovat feně. Vlažnou vodou opatrně omýt rodidla, podat nejlépe vlažný slabý čaj s glukopurem. Fena však bude mít určitě i zájem o něco dobrého, čímž by doplnila energetické ztráty způsobené porodem. Ideální je vařené kuřecí maso s trochou vývaru a pak určitě i něco, co má obzvlášť ráda. Fena se delší dobu po porodu zklidňuje. Její zrychlené dýchání v nás může vzbuzovat pocit, že není něco v pořádku, ale je to projev naprosto přirozený. Tělesná teplota feny by však i v této době neměla překročit hodnotu 39,5°C. Při vyšší, neklesající teplotě musíme okamžitě kontaktovat veterinárního lékaře. Druhý den po porodu by fena měla být relativně zklidněná, a to fyzicky i psychicky a měla by pravidelně přijímat nejen v jí žádaném množství tu nejkvalitnější stravu, ale také dostatek tekutin, které je v období laktace nesmírně důležité. I když porod proběhl relativně bez obtíží, přesto lze všem chovatelům doporučit, aby pozvali nejpozději druhý den ke kontrole veterinárního lékaře, který nejen zkontroluje zdravotní stav feny, ale i štěňat, a v případě nutnosti pomůže s těmi štěňátky, kterým zejména z důvodu výskytu zjevných vývojových vad (rozštěpy apod.) není souzeno delšího žití. 
 
 Autor: Zuzana Brotánková
 
Narozením štěňátek nám nastávají nejen ty nejkrásnější chovatelské chvíle, ale také řada starostí, problémů a probděných nocí. Vše se od prvopočátku odvíjí od toho, jaká je fenka matka. Pokud je šikovná a pečlivá a štěňátka zdravá, pak máme v podstatě určitě na tři neděle vyhráno. Nejdůležitějším momentem je to, jestli fena přijme svou úlohu v čištění štěňat, neboť ta se neumí v prvních týdnech vyprazdňovat. Pokud toto zvládne a je dostatečně mléčná, pak naše výraznější pomoc není třeba. Dbáme hlavně na čistotu místa, kde jsou štěňata umístěna a velkou péči hlavně věnujeme feně. Vyjma kvalitní stravy, zajistíme zvláště při větším počtu štěňat i přísun minerálií, zejména vápníku, jehož hladina může být v průběhu laktace narušena a její extrémní snížení může být důvodem tzv. eklampsie, což jsou náhlé křečovité stahy svalstva, které mohou skončit i smrtí. U feny, i když zvláště v prvních dnech nechce odcházet od štěňat, musíme dopřát i dostatek pohybu a i přes její nevoli volíme krátké, ale časté procházky.
Do doby, než se štěňata začnou stavět, je lépe je ponechat v prostorách, které byly připraveny pro porod. Jakmile se začnou výrazněji pohybovat, je potřeba zvolit místo prostorné, ale zároveň bezpečné, kde se štěňata nemohou zranit. Ideálním, zvláště do domácích prostor je nafukovací dětský bazének, který se výborně udržuje, nafukovací boční lemy jsou zpravidla tak velké, že je nelze prokousnout, nelze tak snadno z něho vylézt a v neposlední řadě, když i ten je štěňátkům malý, dá se pohodlně a skladně uložit. Pro štěňata zhruba od pěti týdnů volíme ohrádky, které se bez problémů dají sehnat na kynologických akcích, nebo u speciálních výrobců, kterých je dostatek.
Zhruba do třech týdnů nám štěňátka pravidelně přibírala 2-4 dkg denně, což je optimální váhový přírůstek. Jakmile zpozorujeme, že štěňata začínají s váhou stagnovat a dávají najevo nedostatek potravy, je zřejmé, že mateřské mléko nestačí a je nutné začít přikrmovat, pokud se tohoto úkonu neujme fena sama, a to zcela přirozeně vyvrhováním vlastní natrávené stravy. K dispozici je dnes tolik speciálních krmiv pro štěňata, od mateřského mléka, které poslouží i v případě, že fena má nedostatek mléka, po speciální psí kašičky, které jsou výborné k přechodu na pevnou stravu, že se nemusíme zatěžovat ani složením psího mateřského mléka, ani nakupováním pribináčků. Pravdou je, že tyto specializované produkty nejsou z nejlevnějších, zato jsou tím nejkvalitnějším, co můžeme štěňatům dopřát. Příprava je zpravidla instantní, takže i časová úspora je výrazná. Od pátého týdne, pokud nechceme šteňátkům připravovat vlastní, námi připravené menu, můžeme pomalu přecházet na granulovanou stravu určenou pro nejmenší štěňata, a to ve formě suché, která výborně napomáhá při prořezávání mléčného chrupu i ve formě navlhčené, aby se štěňata učila kousat. Upřímně však, není větší delikatesy, než najemno nastrouhané, nebo nakrájené hovězí se žloutkem. Přece jen, štěňátka jsou masožravci.
I když jsme fenu pečlivě odčervovali už před krytím, přesto eventuálně přítomná vývojová stádia cizopasníků v jejím těle, se přes placentu mohla dostat do plodů a zde se po jejich narození začít vyvíjet. Proto je nezbytné v co nejútlejším věku odčervit štěňata. Dnes jsou dostupné vysoce účinné preparáty, které můžeme aplikovat již osmý den života štěňat a dále tento proces opakujeme přesně podle návodu, či doporučení veterináře. Tato, pro někoho zdánlivá a podceňovaná banalita, jako přítomnost parazitů, je i dnes důvodem častých zdravotních problémů a nejsou bohužel výjimky, kdy štěňata na invazi parazitů, či na sekundární důsledky této invaze hynou. Právě proto, že dnes je to záležitost prakticky tak jednoduchá, je nutné ji nepodceňovat.
Stejně tak důležitá je i vakcinace štěňat. Pokud jsou štěňata kojena a fena byla před krytím řádně provakcinována, pak všechny důležité ochranné látky dostávají štěňata od své matky prostřednictvím mateřského mléka. Přesto, optimálně v šestém týdnu vakcinujeme poprvé, a to podle programu, který nám stanoví veterinární lékař.
V průběhu péče o štěňata se bohužel můžeme dostat do situace, kdy onemocní, nebo dokonce dojde k úhynu některého z nich. Zpravidla prvním příznakem je odmítání potravy a pokud je situace vážná, můžeme pozorovat i odmítavé chování ze strany feny vůči nemocnému. V každém případě neotálíme. V těchto případech zpravidla čas hraje velmi významnou roli a čím dříve se dostaví odborná pomoc, tím lépe a tím větší šance na přežití. Rozhodně není moudré, pokud nejsme veterinární lékaři, se uchylovat k vlastním léčebným postupům, aplikovat zcela samostatně antibiotika a jiné medikamenty, které sice mohou pomoci člověku, ale zvířeti mohou velice ublížit. Rovněž tak telefonické rady a porady se zkušenými chovateli nejsou tím pravým a jen nás okrádají o čas, když ho nejvíce potřebujeme. Říká se, rada nad zlato, ale musí to být rada, která je podložena především znalostí oboru a těch bývá minimum.
Nejbolestivější jsou případy, kdy štěňata výborně vyspívají do určitého věku, až zjistíme, že se stala zjevnou vrozená funkční porucha, nebo anomálie v kosterním vývoji, zvláště pak pohybového aparátu. Stojíme pak před velmi obtížným rozhodnutím – zda takto postiženému tvoru ponechat, či neponechat život. Je to bolestné dilema, ale musíme si uvědomit, že pokud by štěňata byla odchovávána v přírodě, tento případ by neměl šanci na přežití. Nesnažme se proto přírodu obelhávat. I když jsou šance k tomu, aby i o nějakým způsobem postiženého tvora se někdo s láskou postaral, nemusí toto dobrodiní být věčné a pes může jako nepohodlný skončit v drastických, nedůstojných podmínkách. Vždyť jestli vy byste byli ochotni toto břímě na sebe vzít a vyrovnat se s ním, nikdy se nemůžete spolehnout a věřit neznámým lidem, kteří se před vámi zaváží k té nejlepší péči a přitom více o nich, ani o štěněti už nikdy neuslyšíte. Je dost zdravých zvířat, kteří žijí v nevyhovujících podmínkách a zasloužila by si naší pomoci. Proto v tak závažných momentech nesmí převládnout emoce, ale racionální zhodnocení situace.
Významným faktorem výchovy štěňat jsou hry a komunikace. Pokud je štěňat více, tvoří si smečku, ve které si tvoří své vztahy, učí se respektu i dominanci. Nekonečné hry s mámou i sourozenci navozují situace, které záhy začnou uplatňovat v samostatném životě. Protože však pejsek bude provázet člověka, jde v druhé rovině také o navázání co nejtěsnějšího kontaktu s chovatelem . A tak i naše výchovné působení se musí projevit ve všech sférách štěněčího života, a to nejen během krmení, ale i další související péči, přes výchovu k hygienickým návykům, přes všechny druhy manipulace, od kontroly zubů, přes údržbu srsti a krácení drápků.
            Podle chovatelského řádu lze štěně matce odebrat ve věku 49 dnů. Tolik říká řád. Pro pekinéze je to však velmi záhy. Štěně musí být absolutně samostatné, odstavené od matky a musí umět  samostatně jíst pevnou stravu a mělo by být alespoň jednou, lépe dvakrát vakcinované. Této úrovně samostatnosti pekinéz dosahuje ve věku mezi 8. a 9. týdnem. Pokud nás štěňátko má opustit, pak tedy nejlépe v tomto věku.
V souvislosti s péčí o štěňata nelze opomenout dvě situace, které nás mohou potkat a nejsou výjimkou a které způsobí, že péče o štěňata bude ležet ve většině na nás, jako chovatelích. Jednou je případ, porod feny musel být veden císařským řezem. Toto je dost obvyklá situace, kdy po porodu vyžaduje výrazně zvýšenou péči fena, která je v pooperačním stavu a má sama vážné zdravotní problémy. Může se proto stát, že odmítá štěňata a péči o ně, zvláště pak v prvních dnech po zákroku a proto musíme péči převzít za ni. Zpravidla po třech dnech, pokud je fena bez vážnějších zdravotních komplikací se sama snaží veškerou péči obstarat. Největším rizikem porodu císařským řezem jsou jednak možné pooperační komplikace, které nelze vyloučit a dále možná ztráta mléka. Proto abychom předešli problémům s výživou štěňat, zajistíme preventivně stravu umělou . Druhým, nepoměrně komplikovanějším případem je, přijde –li při porodu o život, ať už z různých důvodů, fena.    V tomto případě, v obrovské bolesti ze ztráty zvířete, se nad prochladlými a hladovými uzlíčky ocitáme v situaci, kdy během okamžiku se musíme rozhodnout jak se v dané situaci zachovat a jaké řešení volit. Příroda nám dává zhruba tři hodiny času, během kterých musíme štěňátkům zajistit teplo a mateřské mléko. Ideální situací je, pokud víme ve svém blízkém okolí o feně, která má svůj vlastní vrh alespoň přibližného stáří a její majitelé by byli ochotni nám v tomto směru pomoci. Pokud není k dispozici fena, pak nezbývá, než se těžkého úkolu ujmout sami a věřit, že péči o štěňata zvládneme. Musíme se připravit na to, že zprvu každé dvě, později 3-4 hodiny, ve dne v noci, budeme krmit a ošetřovat štěňata a se stále více s prodlužujícími se intervaly mezi krmeními, tak jak štěňata budou vyspívat, nám bude stoupat naděje, že se nám podaří je odchovat. Tento bolestný případ může postihnout kohokoliv z chovatelů, proto i když se nám nechce tuto alternativu vnitřně vůbec připustit, přesto na ni musíme být připraveni.              
Odchov štěňat je nesmírně náročná věc. Fyzicky, psychicky, časově a v neposlední řadě i finančně. Odměnou za naše snažení je nám radost z nově vzniklého života i radost z poznání, co znamená psí mateřské štěstí. Čas rozloučení se štěňátky bývá pro mnoho chovatelů velmi těžkým okamžikem, který snad zlehčí jen pocit, že štěňátko bude nadále žít v dobrých podmínkách a bude o něho skutečně pečováno. Výběr nového majitele je v mnohém otázkou náhody a štěstí, přesto by mu měla být věnována náležitá pozornost. Měli bychom rozumně zvážit možnosti nového majitele a nevnucovat mu štěně za každou cenu, pokud máme sebemenší pochybnost. Stejně tak není dobré člověka, který má skutečný zájem o štěně, hned atakovat požadavky na budoucí chovné a výstavní využití malého štěněte a zahrnovat ho sliby o zajistě skvělé výstavní kariéře, když štěňátku jsou tři měsíce. Nakonec pak naše snažení působí více než úsměvně. Našim cílem by měla být snaha o to, aby se štěňátko dostalo do takových podmínek, aby z něho vyrostl zdravý a pěkný pejsek, kterému bude umožněno prožít krásný psí život. A jak nový majitel naloží s možností dalších kynologických aktivit, nakonec ukáže sám čas. 
Autor: Zuzana Brotánková
 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen