Chovatelská stanice Camargo Dione

Chov Pekingských palácových psíků

Výstavy 2009/ Shows 2009

 CACIB Nürnberg - 17. 1. 2009

 CACIB - Brno -  7. 2. 2009

 CACIB - Kragujevac, Natalinci, Serbia  - 25. a 26. 4. 2009

 CACIB - Targu Mures, Rumunsko - 5. a 6. 9. 2009

 JAHRESSIEGER Spezialzuchtschau -  4. 10. 2009 - Kirchheim, SRN

 Světová výstava Bratislava - 11.10.2009

 

Účast na světové výstavě psů byla pro každého majitele psa tou nejvýznamnější událostí, kterou zpravidla za svůj chovatelský život absolvoval. Akce opředená noblesou a tou nejvyšší očekávanou kvalitou zástupců jednotlivých plemen. Vítěz světové výstavy vždy předurčoval trendy v plemeni, proto jeho výběr byl velmi zodpovědný. Rozhodčí si delegace k této akce velmi považovali, smoking a motýlek byl nejčastšjším „pracovním“ oděvem rozhodčích a ani vystavovatelé, zejména dámy neváhaly s výběrem minimálně odpolední společenské róby, která samozřejmě musela dokonale ladit s předváděným zvířetem. Možná je divné, že píši stále v minulém čase. Jistě, poměry se velmi rychle mění i při konání těchto akcí.


Pokud je světová výstava konána tak blízko a  na tak dostupném místě jako je Bratislava, nemohu si tuto akci nechat ujít nejen jako rozhodčí a chovatel, ale ani jako člověk, který má touto cestou ideální možnost alespoň jedenkrát za rok spatřit své letité přátele a známé. O účasti v Bratislavě tedy nebylo pochyb.


Sledovala jsem pravidelně webové stránky se všemi aktualitami, narůstajícím počtem přihlášených psů. Ale hlavně, internet stále chrlil informace, že je přihlášeno téměř 30000 psů, že se jedná o největší z doposud konaných světových výstav, zkrátka monster akce. Ve finále bylo zúčastněných psů 21021, což je skutečně rekordní počet. S tím ovšem přicházely první problémy organizační. Zásadní novotou, ve světě nevídanou, bylo organizované prodávání parkovačenek na vyhrazená parkoviště (10EUR/os.vůz). To by nebylo nic proti ničemu, kdyby si vystavovatel za tyto peníze koupil parkovací místo alespoň v dosahu výstavního areálu a nebylo mu nabídnuto místo vzdálené min. 2 km s kyvadlovou autobusovou dopravou. To byly zprávy na stránkách výstavy, ale nebylo na škodu se seznámit se zprávami z druhé strany – www.bratislava.sme.sk – majitelé psů zaplavili okolí Incheby, parkují i v zeleni , zcizili značku zákaz vjezdu do sadů Janka Kráľa a parkují v chráněném parku a druhá zpráva zde zveřejněná – na výstavišti Incheba v rámci konané výstavy psů se množí krádeže, zejména tašek a příručních zavazadel. Celkově monstrozní dojem akce tím utrpěl velké trhliny.


Parkování jsme nakonec dva vozy z Prahy vyřešili na sídlišti Petržalka na místě vzdáleném od naší haly zhruba 100 m. Hala A0, kruh číslo 35. Hned vedle otevřený široký průchod ven, dostatek světla a hlavně vzduchu pro nás i pejsky. Pekinézů přihlášeno celkem 95, zhruba třetina přihlášených se nedostavila. Hned prvním letmým pohledem okolo kruhu bylo jasno – jeden roh obsadili Skandinávci, jejich zastoupení bylo hojné. Co nejblíže k rozhodčímu seděla carevna Artěmenko z Ruska a její suita. My jsme ve skromné sestavě obsadili další rožek a po zbytku prostoru byli rozptýlení Italové a Slovinci. Po osmé hodině ráno, kdy se ruské vystavovatelky usadily a zajistily si dostatečný prostor, opatřily své klece ruskou vlajkou. To zřejmě proto, aby se delegovaný rozhodčí Alexej Belkin z Ruska lépe orientoval..

 
Naše plemeno mělo na rozhodčího zase obrovskou smůlu. Opět nebyl delegován specialista, ale rozhodčí pro všechna plemena, navíc rozhodčí, který po posouzení prvních dvou tříd všechny přesvědčil o tom, že plemeni vůbec nerozumí. Navíc hned zpočátku v kruhu vyrobil obrovský organizační zmatek, který by si býval zasloužil podání protestu. Absolutně nerespektoval pořádek daný katalogem, po třídě dorostu psů si k šoku přítomných zavolal do kruhu dorost fen s tím, že chce udělat nejlepší dorost. Nastal chaos zejména u majitelů fen, kteří tak absolutně ztratili přehled, kdy jejich psí dáma přijde na řadu. Katalogem uvedený časový rozvrh, byl panem Belkinem dodržován tak, že skončil s posuzováním o celé dvě hodiny dříve, než mu ukládal rozpis. Jak by také ne. Žádnému z posuzovaných psů nevěnoval více než 15 sekund. Často jsme ani nepostřehli, že je některá ze tříd už odposuzována. Posudky se nepsaly, psy nekomentoval ani ústně. Málokoho vůbec oslovil a s nadřazeným výrazem, ohrnutým rtem a rukama neustále v kapsách se pohyboval kruhem jako člověk, kterého psi zajímají jen velmi okrajově a pekinézi už vůbec ne. Nikdo nepochopil jaký typ upřednostňuje, co se mu líbí, co ne. A nakonec to bylo jedno. Rozhodujícím pro výsledek byla barva kostýmu handlerek. Osobně jsem byla velmi zklamaná, a rozhodně ne sama, z výběru psa, kterému byl zadán CACIB. Sice bílý, raritní pes, ale s žlutým nádechem a místy i plotnami, bez masky, celkově dobrého typu s průměrnou hlavou. Rozhodně zde byli lepší, ale to nebylo zřejmě důležité. Poněkud dezorientovaná jsem byla v situaci, kdy se tři CAC feny ucházely o CACIB. Domnívala jsem se v první chvíli, že mi něco uteklo a jde se o BOB. Dvě feny absolutně maskulinního typu, s velikánskou mohutnou hlavou a srstí skutečně neobvyklou. S nimi v konkurenci jdoucí fena  paní Begojev ze Slovinska mezi nimi působila jako éterická bytost, protože tato fena je opravdu výjimečně elegantní. Samozřejmě se o CACIB a res. CACIB podělily dvě feny-nefeny. Asociace jsou různé, v tu chvíli jsem se v myšlenkách vrátila k MS v atletice, kde byl tolik diskutovaný případ jihoafrické atletky, zda je ještě žena, či muž. Nicméně zpět ke psům - cílená úprava hladiny pohlavních hormonů u fen není ničím výjimečným. Stále mi však uniká smysl tohoto počínání, pokud ovšem odmyslím jednoznačný důvod vedený bezmeznou touhou po zisku titulů do té míry, že majitelům stojí za to fenu fyzicky zničit. U ruských fen to byla tentokrát velká sázka do loterie. Jiný rozhodčí by je silně penalizoval za potlačení znaků pohlavního dimorfismu.


Situace, kdy ruský rozhodčí bude posuzovat zástup ruských psů a zbytek Evropy jim bude sekundovat, byla očekávaná. Upřímně, zřejmě ne v takové míře, aby všechny čtyři nejvyšší tituly byly zadány odchovům jedné chovatelky. Přece jen, v koutku duše člověk doufal, že má pan rozhodčí dostatek sebereflexe a nechce se shodit úplně. Zřejmě měl pro toto své jednání  silnější motivaci.

Kompletní výsledky výstavy na stránkách www.worlddogshow2009.com, nebo www.pekinez.com



Německá speciální výstava pro plemena Japan chin, Pekinéz a King Charles spaniel, je ve výstavním světě pojmem. Kromě slibné konkurence dokáže klub vždy zajistit i zajímavou osobnost k posuzování Ne jinak tomu v letošním roce, kdy byla jako rozhodčí delegována paní Rita Morgan z Velké Británie, zkušená chovatelka našeho plemene a rozhodčí pro skupinu Toy Dogs, tedy obdoby naší skupiny IX. FCI.

O účasti na letošní speciální výstavě jsem se rozhodovala doslova na poslední chvíli. Jednak jsme letos najeli za výstavami neuvěřitelné kilometry a jistá únava se nedostavila u našeho psa, ale bohužel u nás, jeho páníčků. Navíc před týdnem jsem posuzovala na dvoudenní mezinárodní výstavě v Dánsku, a tak jsem doma stihla jen obměnit zavazadla a jelo se opět.

Díky reprezentativní úrovni akce, jsem zavolala kolegyni Dolečkovou, jestli se svými dvěma psy nechce obsadit i další třídy v kategorii psů, a tak jsme vyjeli v relativně silné sestavě. Český Junioršampion Amoxius Xiao-Shan do třídy mladých, CH. ČR Dickenson Černý paprsek do třídy otevřené a CH. Idea´s Imagine Camargo Dione (IMON) do šampiontřídy. Třídu čestnou zde reprezentoval další český odchov ICH. Kimm Cavendiš v majetku německého chovatele. 

Největší konkurence byla ve třídě mladých. Šest psů, z toho dva importy z Velké Británie, jeden pes z dánského chovu Marie Petersen, dva psi z chovu německého, jeden z nich po české matce Maggie Cavendiš. V dané konkurenci jednoznačně zvítězil Amoxius, získal titul Jahresjugendsieger 2009 a načal tak úspěšné české tažení. V mezitřídě nastoupil velmi kvalitní import Jidoran Norman německých majitelů který získal CAC, poté nastoupila třída šampionů, kde Imon porazil psa Fidelio von La-Bri, který je německým šampionem. Třída otevřená pak přinesla překvapení zejména pro nás. Dickenson Černý paprsek je výjimečně krásný pes, s dokonalou stavbou těla a zcela typickou, důstojnou mechanikou pohybu. Jeho výstavní prezentace bohužel nejsou vždy jisté, a tak tento pes na mnoha výstavách získává horší ocenění než by si zasloužil. Vzala jsem si tedy Dicka sama do kruhu a byla jsem velmi mile překvapena. Dick se předváděl naprosto vzorově a po zásluze a bez jediné pochybnosti získal ve třídě otevřené CAC. O nejlepšího psa pak nastoupili všichni naši psi, KIMM Cavendiš a jediný německý zástupce Jidoran Norman. V závěru o titul porovnávala paní rozhodčí jen Imona a Dicka a ve finále dala přednost psu Idea´s Imagine Camargo Dione s tím, že je to pro ní absolutně nejlepší pes.

Do Kirchheimu jsme přijeli o den dříve proto, abych se jako člen německého klubu zúčastnila jejich klubové schůze, kde hlavním bodem programu byly zásadní úpravy standardu našeho plemene a dále komentář ke změnám standardu plemene Japan chin. Druhý den po výstavě pak probíhaly konzultace s anglickou rozhodčí na dané téma, aby výklad posuzovatele ze země původu osvětlil některé detaily výkladu standardu. Toto z mého hlediska byla nejpřínosnější část naší účasti zde, která byla završena velmi pěkným úspěchem našich zástupců na výstavě.

Příjemným okamžikem  pro  mne bylo osobní pozvání paní Morgan na výstavu konanou pro plemeno pekinéz ve Velké Británii. Vyjádřila se, že Imon by byl velmi důstojným konkurentem v soutěži, což mne jako majitele samozřejmě zahřálo u srdíčka.

Odjížděli jsme z Kirchheimu s velmi dobrým pocitem, že jsme zase udělali krůček k dobré prezentaci našich odchovů v zahraničí. Nakonec tuto akci, pokud se jí zúčastnil český pes, vždy ji vyhrál, Valentino of Tin-ling-schan dokonce dvakrát, a to ve svých čtyřech a osmi (!) letech. Titul Jahressieger 2009 je tedy opět v Praze.

V průběhu jara jsem prohlížela kalendář mezinárodních výstav a spíše ze zvědavosti jsem hledala místa, kde jsem buď ještě nikdy nebyla, nebo ta, která jsou něčím zajímavá. Můj zrak padl na velmi neobvyklý název akce „Dracula Dog Show“. Zaměřila jsem se na tento název blíže a zjistila jsem, že v Rumunské Transylvánii, městě Targu Mures se koná dvoudenní mezinárodní výstava, s udělováním dvojího čekatelství CACIB a kvalifikací na Cruftś. Začala jsem se opatrně optávat mezi kolegy rozhodčími, zda někdy tuto akci navštívili, nebo o ní vůbec něco slyšeli a ti, co znali, mě utvrdili v tom, že je to prý úžasná výstava, která se koná na hradu hraběte Drakuly, v absolutně stylovém prostředí parku historického centra města. Lehce jsem tuto ideu nastínila doma a čekala na reakci. K mému překvapení byla velmi kladná, tak jsem začala vše chystat na tento pro mne zvláštní výlet do neznáma. Hned v úvodu musím podotknout, že tento nápad nevznikl z nutnosti získat nějaký titul. Imonek v tu dobu měl už splněny všechny podmínky na udělení titulu Interchampion.
V Rumunsku jsem byla naposledy zhruba před třiceti lety. Letěla jsem tehdy letadlem a mohla jsem tak posoudit pouze úroveň letiště a následně hotelu. Přebrala jsem si, že za ta dlouhá léta se muselo v zemi mnohé změnit a naprosto bláhově jsem se domnívala, že jistou zárukou by mělo být přijetí a nyní už dvouleté členství této země v EU.
Rumuni jsou schopni komunikovat e-mailem. Přihláška na výstavu došla v pořádku a byla potvrzena. Poněkud jiná situace byla s ubytováním, kdy jsem zaslala způsobný mail v němčině s žádostí o rezervaci ubytování na penzion s několika hvězdičkami, který se honosil upozorněním, že se zde hovoří čtyřmi světovými jazyky. Jako odpověď mi přišlo strohé OK. Nevěděla jsem jestli ok., že tedy obdrželi e-mail, nebo ok. že mám skutečně zajištěnou rezervaci. Tento detail jsem ponechala osudu a potichu raději přibalila spacák do auta, kdyby bylo nejhůře.
Do Targu Mures je to „ co by kamenem dohodil“. Z Prahy 550 km do Budapešti, kde jsme přespali a brzy ráno pokračovali dalších více jak 500 km na místo výstavy. Díky internetové předpovědi počasí jsem zjistila, že je tu dokonce hodinový časový posun, samozřejmě v náš neprospěch, takže bylo nutné ráno pěkně šlápnout na plyn, abychom stihli začátek prvního dne výstavy, který byl pro nás zcela neobvykle až v 16.00 hod. Jet v trochu slušném tempu šlo jen po území Maďarska. Po překročení hranice do Drakulova ráje se ze silnic vytratilo vyznačení jízdních pruhů, a tak zkrátka, po silnici jelo tolik aut vedle sebe, kolik se jich vešlo. Protože logicky neexistují ani odbočovací pruhy, chtěl-li některý řidič odbočit vlevo, způsobil tak značný problém pro všechny, kteří jeli za ním. Světelná signalizace u vozů se nepoužívá. Chcete-li předjet, musíte troubit. Myslím, že mám dost slušné řidičské zkušenosti. Po Rumunsku jsem však vděčně přenechala volant mému muži. Do Targu Mures jsme dojeli včas. Stihli jsme si ještě bagáž odložit na objednaném penzionu, kde tuším,  jsme byli sami. Na recepci byli skutečně velmi slušně jazykově vybaveni. Hovořili maďarsky, rumunsky, rumunsko – madarsky a velmi lámaně anglicky. Dodatečně jsem tedy pochopila ono „ok.“
Výstaviště díky obležení místní policie vypadalo skutečně jako nedobytná pevnost. Policisté byli tak laskavi, že nám dovolili vybalit zavazadla před vchodem na výstavu a dali nám na to přesně pět minut. Náš kruh byl samozřejmě až na druhém konci parku, kam bylo nutné se přesunout po původní, předpokládám středověké dlažbě. Malá kolečka klece drncala mezi letitými kameny a hrozila totální destrukcí. Dostrkali jsme klec, psa i nutná zavazadla ke kruhu č. 2. Bylo to kryté vysoké podium s dřevěným, úzkým, rozviklaným schodištěm, které bylo určené výhradně pro psy společenských plemen. Ostatní plemena byla ve venkovních kruzích. Katalog se mne první den už nedostal, bylo jich prý málo. Druhý den, když se situace opakovala, jsem začala už hystericky vřískat, že chci buď katalog, nebo vrátit 10 EUR, což je cena katalogu. Raději tedy našli ještě jeden katalog. Vzhledem k tomu, že výstavní poplatek za oba dny byl 110 EUR,  v danou chvíli jsem se domnívala, že můj požadavek byl více než oprávněný.
Velmi překvapivá byla konkurence. Sedm přihlášených pekinézů. Jeden Ital, pět Norů, z toho dva v šampion třídě a náš Imon. Upřímně, zpočátku jsme na sebe s překvapením doslova zírali. Konkurence větší, než na jakékoliv středoevropské mezinárodní výstavě. Norský šampion byl opravdu velmi nádherný pes, ve statice téměř bezchybný. Jeho pohyb však byl velmi těžký a po obejití jednoho kruhu chroptěl jako kdyby to byly jeho kroky poslední. Tino Pehar, který první den posuzoval se ovšem tímto problémem nenechal vyvést z míry a zadal mu všechny nejvyšší tituly, res. CACIB pak dal zcela automaticky psu stejných majitelů ze třídy otevřené aniž by se obtěžoval tím, aby nechal o res. CACIB nastoupit všechny psy, kteří na to mají nárok. Druhý den byla situace obdobná, jen pod vedením rozhodčí paní Daniely Radu z Rumunska. Tentokráte Imonem získaný res. CACIB po vítězném interchampionovi ho opravňuje k získání titulu Rumunský šampion. Zajímavé bylo, že v zápětí po skončení posuzování se ředitel výstavy přišel norské vystavovatelky osobně zeptat, zda je s výsledky hodnocení spokojena ……
Suma sumárum: Při zvážení investic (výstava a hotel 175 EUR, cesta 2200km při spotřebě 5,3 l nafty/100 km, při průměrné ceně 1,2 EUR /litr, dálniční známky Slovensko, Maďarsko, Rumunsko plus jídlo cca 40 EUR) se dostaneme na docela slušnou sumu. Jestliže jedna nejmenovaná chovatelka, paní K., se nechala údajně slyšet, že s mým psem jezdím pro „levné CACIBY“ na Balkán, pak doporučuji, aby si sedla za volant a pro ty levné CACIBY si dojela také a zkusila si, jak levné to je. Nakonec, norské psy v konkurenci určitě ještě neměla a bylo by se na co dívat. Zkrátka někdy je lépe dřív myslet, a pak mluvit.

 

Loňská návštěva Srbska nám přinesla tolik neobyčejných zážitků a tolik krásných setkání, že jsme se rozhodli tuto cestu zopakovat. Měli jsme sice za sebou více jak 3000 km absolvovaných díky mezinárodní výstavě ve Francouzském Limoges, kde jsem měla možnost posuzovat i naše plemeno o pár dní dříve, ale přesto jsme se rozhodli, že cestu do Srbska si nenecháme ujít.
Tentokráte jsme pobyt omezili jen na tři dny, během kterých se ve dnech 25. a 26. 4. 09  konaly mezinárodní výstavy CACIB ve městě Kragujevac a Natalinci. Náš pes Idea´s Imagine Camargo Dione (Imon) po svém loňském triumfu právě na těchto dvou výstavách přijel jako starý známý a uvítal nás i sám předseda Srbské kynologické unie pan dr. Mahmmud al Dagistani. V loňském roce zde Imon získal svůj první CACIB ve věku 15 měsíců a jeden den. Letos, po roce a týdnu si odtud odvezl poslední CACIB pro splnění podmínek zadání titulu Interchampion FCI. V Kragujevaci navíc mimo CACIB, BOB a BIG získal i 3. místo BIS, což byl velice milý a nečekaný úspěch. Děkujeme rozhodčím panu Joksimovicovi a paní Lazic ze Srbska za tato ocenění.

Posledni komentare
05.05.2009 13:47:11: gratulka a pusa z Moravy smiley${1}smiley${1}
Brněnské výstavy umí vždy překvapit. Nejen, že se akce  v tomto termínu poprvé konala jako dvoudenní DUO CACIB, ale také vystavovatelům nabídla období, v jakém se jí chtějí zúčastnit. Sobotu, která byla naladěna do jarního počasí s teplotami více než 10° vystřídala nedělní zimní atmosféra se sněhovou nadílkou, takže uspokojeni mohli být úplně všichni. Brněnské výstaviště nabídlo dostatek parkovacích ploch, minimum občerstvení, prostorné výstavní kruhy s nádhernými koberci a nekonečné fronty na všechny administrativní úkony.
Plemeno pekinéz mělo po oba dny výsadu zahraničního rozhodčího, což bylo po velmi dlouhé době více než příjemné. V sobotu posuzoval pan Dušan Paunovič ze Srbska, vystavovatelům našeho plemene neznámý, jinak známý mezinárodní rozhodčí. Druhý den se posuzování ujal pan Denis Kuželj ze Slovinska. Protože jsem se svým psem účastnila výstavy pouze v sobotu, svůj komentář omezím na tento den.
Dvacet pekinézů, to byla bezesporu velmi solidní účast. Posuzování pana Paunoviče lze okomentovat jako fundované, precizní, svěží a energické. U našeho plemene kladl důraz na typ, sílu kostry, pohyb a dále na to, co by dle jeho slov mělo být u společenských plemen naprostou samozřejmostí – výstavní úpravu srsti. Mnohým vystavovatelům zkomplikoval situaci pan rozhodčí tím, že posuzoval v angličtině. Jak nepřekonatelný problém pro ty, kteří ještě nepochopili, že na mezinárodní akci jen s češtinou nevystačí.
Pes Idea´s Imagine Camargo Dione se účastnil mezinárodní výstavy v Čechách poprvé. Ve třídě šampionů získal ocenění V 1, CAC a posléze CACIB. V následném klání o BOB pak zcela oprávněně zvítězila již osmiletá fena slovinských majitelů ICH. Sunrise Dragon Glaymore Lady, impozantní fena, která byla jistě důstojnou reprezentantkou plemene v soutěži o BIG.
 
Kompletní výsledky výstavy naleznete na stránkách www.pekinez.com
 

Výstavy v Norimberku mají vynikající pověst, za to zejména z důvodu výborného organizačního zabezpečení. Spolu se strategickým umístěním  a přijatelnou vzdáleností  jsou tak každoročním lákadlem pro mnoho  vystavovatelů. Pravda je, že lednový termín, a tím značně nejistá situace s počasím předurčuje tuto výstavu pro skutečné výstavní nadšence , kteří jsou ochotni vstát do mrazu, tmy a mlhy a vydat se na cestu. Cesta z Prahy zajišťuje dnes už výrazný komfort, neboť celá vede po dálnici a tím mimo plynulé rychlosti s sebou nese i jistotu spolehlivého ošetření povrchu. Po necelých třech hodinách jízdy včetně pauzy na kávu jsme se dostali ke sjezdu z dálnice Nürnberg - Messe a odtud jsme elektronickými tabulemi s jednoduchým a srozumitelným nápisem CACIB byli směrováni až před vstup na výstaviště. V tu chvíli jsme zavzpomínali na loňský rok, kdy jsme v srbském městě Odzaci usilovně pátrali po fotbalovém hřišti, kde se konala mezinárodní výstava. Pravda, prostředí nebylo skutečně tak honosné a moderní, ale určitě mnohem více dobrodružné.
Na výstavu jsme přihlásili našeho pejska pekinéze Imona (Idea´s Imagine Camargo Dione), který měl naprosto úžasnou loňskou sezónu a je už v Německu jako doma. Delegovaný rozhodčí pan Manfred Krause tomuto psu zadal nejvyšší ocenění v prosinci 2008 na Národní výstavě v Kasselu a stejný resultát zopakoval i v Norimberku. Domů jsme si tak vezli páté čekatelství CACIB, titul BOB a obrovskou radost.

 
Vítáme na těchto stránkách všechny příznivce našich plemen